Tyhle pochybnosti máme v sobě všichni (pěstouni myslím), ale časem přejdou. Dokážeme naše přijaté děti milovat stejně bezmezně jako ty které se nám narodili, jako je předávat těm, kdo se o ně starat nemohli a pak ho dávat do pořádku stále dokola, protože to je prostě v nás. A věřím tomu, že kdybych si měla tuhle cestu vybrat znova, udělám to stejně, i přes všechny ty karamboly, skály a překážky a propasti, které se nám do té cesty staví.

Držím pěsti, aby to dopadlo pro vás všechny co nejlépe.

Já bych to nedokázal.

Mít v péči dítě a nepřipoutat se k němu. A když bych se připoutal, nedokázal bych ho vrátit. Nemohl bych být pěstounem.