Čím bych chtěla být

     Tuhle otázku nám často kladli dospělí, když jsme byli ještě dětmi. Vzhledem k tomu, že jsme byli stále dětsky naivní a na všem jsme viděli jen to hezké, což se bohužel postupem času začalo rapidně měnit, chtěli jsme být popeláři, prodavačkami, kadeřnicemi. Odvážnější z nás kosmonauty nebo popovými hvězdami.

     Když nastal čas si vyplnit přihlášku na střední školu, mnoho z nás na tuto zásadní otázku odpověď neznalo. Někteří si díky svým studijním výsledkům ani moc vybírat nemohli. Od jedničkářů se zase čekalo, že si vyberou nějaký studijní obor, díky němuž budou moci dále studovat na vysokých školách. Nejlpépe na třech a zároveň. Přihlásit jsme se však někam museli. Měli jsme se rozhodnout jako dospělí, ale nemohli se jít opít. Když na to tak vzpomínám bylo to asi nejhorší období mého života :-) Dětství v prdeli, z vlasů nám kapal olej, že by stačilo jen vzít pánev a mohli jste si usmažit řízek, obličej plný beďarů a pokud si chtěl člověk dopřát alespoň trochu rozptýlení (jsem z malého města), musel šlouhnout rodičům kuřivo a jít na tajňačku do lesa. A protože už jsme nebyli ani děti a tedy nechtěli být popeláři a uklízečkami a zároveň jsme nebyli ani dospělými, tak za mnoho z nás rozhodli učitelé nebo rodiče. Oni věděli nejlépe, co je pro nás dobré a co ne... A tímto byl nás osud zpěčetěn.

     Já jsem šla nakonec na školu, na kterou jsem jít nechtěla a na truc se tedy z jedničkářky stala trojkařka. Čtyřka z matematiky mě taky do kolen nedostala. Ve třeťáku jsem zjistila, že chci dělat to, co jsem věděla už na základnce, avšak na nápravu už bylo trošku pozdě. Chtít jít z ekonomky studovat sociální vědy je přece jenom trošku sci-fi. A já nemám moc pevnou vůli.

     A tak jsem nešla studovat a šla dělat to, čím jsem být nechtěla a dělala to odevzdaně dalších 9 let. Chvílemi mě to jen nebavilo, chvílemi mě to doslova sr*lo. Nakonec mě z toho kolotoče vysvobodilo mateřství. A já konečně vím čím chci být, co chci od sebe, ostatních i od života. Co chci dělat. A je toho tolik, že nevím jak a kde začít. Už však nejsem puberťák a tak si to musím rozhodout sama. Jediné štěstí je, že se u toho rozhodování můžu aspoň opít :-)