„Nejsme zemí, které hrozí státní bankrot.“ Za toto tvrzení byl každý, včetně politiků ČSSD, kdo by jej před volbami pronesl, nemilosrdně kritizován pravicovými politiky a většinou médií. Strach ze státního bankrotu, podtržený absurdní Kalouskovo složenkou občanům, či „řecká lež“, jak o ní trefně píše filosof Václav Bělohradský, vyprázdnila letošní volby, zbavila je klasického hodnocení výsledků vládnutí předchozí politické vlády a učinila z nich více emotivní, než racionální záležitost. Je proto zvláštní, pokud se takového tvrzení jen dva měsíce po volbách dopustí předseda ODS a premiér vlády, který na strašení státní bankrotem postavil nejen volební kampaň, ale celou filosofii pravicové vlády. Petr Nečas tak učinil v článku „Nechceme nic nalhávat a nechceme rozhazovat“ (MF Dnes, 12.8. 2010), ve kterém veřejně obhajuje vládní programové prohlášení, když napsal, cituji: „nemusíme zmrazovat, nebo dokonce snižovat důchody jako v zemích, kde hrozí státní bankrot“.
Jediným logickým vysvětlením pro tento názorový obrat je, že pravicová vláda již získala důvěru a není už více potřeba vzbuzovat hysterii. Nyní je nutné spíše uklidňovat zahraniční investory a především voliče před blížícími se podzimními volbami. V nich totiž ODS hrozí, že se stane obětí vlastních démonů, které vyvolala. A to v podobě převzetí dominance na pravici ze strany TOP09, která se i díky způsobu, jakým Petr Nečas složil vládu, stala stranou „ tvrdých reformních bouráků“.
„Naše ekonomika naštěstí není v tak složité situaci, jako v některých jiných evropských zemích,“ píše v článku Petr Nečas. Mimochodem, totéž jsem říkal ve svém projevu v Poslanecké sněmovně během debaty o důvěře vládě. Člověk, který nesledoval volební kampaň v posledních měsících v ČR, souhlasně pokývne nad realistickým zhodnocením stavu naší země z úst jejího premiéra. Ten, kdo zná rétoriku stran pravicové koalice, a kdo četl programové prohlášení Nečasovy vlády, musí mít pocit naprostého rozčarování. Pro kvalitu naší demokracie je nutné, aby si všichni - média, politici, ale i veřejnost - uvědomili, jak rychle a razantně se po volbách změnila rétorika některých pravicových politiků, v čele s premiérem Petrem Nečasem. V roce 2006 to byla „Smlouva ODS s voliči“, letos to byla hrozba státního bankrotu, co symbolizuje zásadní rozpor pravice s tím, co tvrdí před volbami a co po volbách.
Nečas na stejném místě, kde se v tichosti přiznává k účelové tzv. řecké lži, chválí svoji novou pravicovou vládu za to, že její program pozitivně ohodnotily některé mezinárodní ratingové agentury. Nečas se dopouští klasického populistického argumentu, neboť se jedná pouze o automatický důsledek faktu, že vláda získala důvěru a má ambici řešit rozpočtový schodek. To by ovšem dělaly i vlády s účastí ČSSD, avšak nikoliv „řeznickou metodou“, tj. plošným škrtáním bez ohledu na důsledky, ale cestou reformy a ne formou privatizace státu.
Nechápu, jak může Nečas, který se tak rád stylizuje do role slušného a pravdomluvného politika napsat, že občané ve volbách „odmítli nezodpovědnou politiku zadlužování a zvyšování výdajů“. Realita je taková, že ještě v roce 2007 měla Česká republika v zásadě vyrovnaný rozpočet, v letech 2008 a 2009 ale proběhla Topolánkova a Kalouskova rozpočtová reforma, která společně s krizí snížila příjmy státu. Výdaje přitom rostly i nadále stejným tempem, což mělo za následek, že české veřejné finance se tak začaly propadat už rok před krizí! Pokud by volby byly o rozpočtové odpovědnosti, byli by dnes pravicové strany v opozici. Bohužel, jak je zřejmé i z obratu v názorech premiéra Nečase, o tom české volby rozhodně nebyly.
Květnové volby byly možná více o tom, o čem ve stejný den ve svém komentáři psal redaktor Kmenta, když konstatoval naprostý rozval policie a tajných služeb, a to především v oblasti odhalování miliardových zločinů a podvodů tzv. bílých límečků. Když zase za čtyři roky, píše Kmenta, budeme slyšet „musíme šetřit nebo zvýšit daně, stát nemá peníze“, nikdo neřekne, že je to i proto, že si „stát nechá pod rukama ukrást stamiliony, které končí ve Švýcarsku na účtech lobbistů“. Při pohledu především na Věci veřejné, jako jednu z vládních stran, která obsadila ministerstvo dopravy po Aleši Řebíčkovi a také ministerstvo vnitra, které obsazuje lidmi z bezpečnostní agentury ABL, je zřejmé, o čem byly letošní volby. A jak pokrytecký je název Nečasovy vlády coby „vlády rozpočtové odpovědnosti, práva a boje s korupcí“.
