Muj mail : danpospisil@volny.cz

Bohunko, nějak nestíhám číst

Zdeni, to je v pohodě. vím, že se vrátíš

i klaunovi někdy dojde smích.

Ano, Pavli. o to se může stát. Moc tě zdravím.

Bohunko, podaril se Ti (mozna nevedomky) clanek s velkou psychologickou a zaroven psychiatrickou hloubkou Toho fiktivniho klauna mozna trapi tak zvana "skryta deprese" (dodam, ze ta diagnoza je stale jeste zpochybnovana, dokonce i nekterymi psychiatry, asi vinou toho, ze byla v SSSR v 60-tych a 70-tych let zneuzivana k pronasledovani disidentu),coz je muze byt previt. Kupodivu prave to, ze dotycny srsi vtipem a charismatem, muze byt nekdy znakem, ze trpi skrytou depresi. Mel jsem pred lety kolegu, taky srsel vtipem a byl oblibeny, i kdyz jsme si vsimli, za na konci jeho usmevu se casto mihnul smutek v ocich. Jeho pritelkyne ho jednoho dne nasla po navratu z nocni smeny viset. Teprve nejakou dobu po jeho dobrovolnem odchodu jsme se dovedeli, ze jeho deda taky dobrovolne odesel. Urcitou irionii osudu bylo i to, ze jsme tehdy oba pracovali v psychiatrii. Diky za clanek

Dane, zdravím Tě a děkuju. prožívá podobné skryté deprese, někteří to unesou, jiní bohužel... Jednoho dne se ta hraná veselost převáží na stranu smutku a je to konečná ...

I psychiatr může mít problémy, je mi tvého kolegy líto, vím, jaké to je, když někdo dobrovolně odejde. Co je to pro jejich rodiny a známé, jak stále ptají : "proč?", ale odpověď jim nikdo nedá.

Dnes trochu smutně. Koukám co bude za týden... No a kruciiin opět smutný blog k zamyšlení.

Musím najít něco happy

Dane měj se hezky a upřímně vesele

Děkuju

Moc hezké... každý z nás je občas klaun.

... každý občas musí, i když se mu nechce...

Karlo, děkuji za příspěvek.

Klauni jsou doma smutní a nezábavníahoj, Bohunko

Ano a naopak

Hezký dny Horste.

Jo, jo...tohle je úděl klaunů. Duše v rozporu s vizáží.

(P.Novák - nádherná Klaunova zpověď, Leoncavallo, opera Komedianti)

Za napsání, Bohunko, palec hore!

.

Marie. Ahoj.

Samozřejmě vím, kam míříte Bohunko, ale dovolil bych si to vzít i z jiného pohledu. Snad každý máme své druhé já, s kterým se dnes a denně potýkáme. Dobré nebo zlé. Schoulené či sebevědomé. Člověk pak třeba dostává pochybnosti o všem co dělá, a nebo naopak dojem dokonalosti. Jeden váhá zdali je dost dobrý, jiný zase zdůvodní zlé činy. Pocity se znásobují a člověk propadne.

A tak možná ten váš klaun býval skutečně šťastný, že dokázal rozdávat dobrou náladu a vyvolat úsměvy ve světě plném ran a bolesti. Nešel prioritně za slávou. A byl by určitě šťastný dál, kdyby nepřišlo jeho pochybovačné já, které místo aby dalo směr jeho cestě, utloukalo jeho duši.

Jsou malíři, kteří namalují nádherné obrazy, kterým dají něco ze sebe, ze svých druhých já. A lidé ty obrazy obdivují. Někteří i pochopí, a proto si myslím, že i klaun má stále naději

A teď si namaluji úsměv a hurá na poradu

Ano, jednoho z toho posledního odstavce znám...osobně:-)

Bohunko, to je krásný. Díky

Díky moc, Ivo.