Povím vám, na čem "ujíždí" v nebi? Ale nikde to neříkejte!
***
Ještě než se začtete do příběhu...
Normálně vydávám jeden blog ve čtvrtek v šest ráno. Nějakým nedopatřením se stalo, že jsem publikovala dva.
Admini mne po prstech nesekli, takže se to asi smí.
Jen se u toho druhého neotevřela diskuze, takže pokud jste měli nějaké připomínky, klidně je napište do dnešní diskuze.
Děkuji za pochopení!
Tak a teď .......
***
Chodil tam často. Fanuel. Maličký, zavalitý, tichý...
Sedával na úplném kraji, nohy svěšené dolů. Ostatní si ho nevšímali, už si zvykli na jeho podivné chování.
Nakloněn, aby mohl co nejvíc... ‘ochutnat’. Chřípí jeho prťavého nosánku nasávala tu zvláštní vůni. Věděl, že kdyby..., kdyby se to dověděl ON, nemilosrdně by ho nechal padnout. (Prý odpouští! Pche! To se jen říká.)
Jeho nožky se kývaly sem tam, oči propalovaly tu hloubku. Tohle místo se mu líbilo čím dál, tím víc. Cítil, že už začínal být závislý na té vůni, na podivný neklid, třes, který sem nahoru stoupal.
Vídával růžovou, červenou, ale i tmavě fialovou barvu, vonící po...? Nedokázal rozlišit po čem ta barva voní. Co to bylo za barvu? Nikdy nedohlédl až dolů. Spíš odhadoval.
***
LUSK! Lucius!
Čertisko si ho všimlo při své další vlezlé návštěvě. Moc rádi ho tam nahoře neviděli. Měli strach, aby něco neprovedl.
Malý tam zase seděl. Pokyvoval kudrlinami. Chvílemi to vypadalo, že snad spadne dolů. Bílá zástěrka schovávala celé jeho buclaté tělíčko, jen ty pohupující se nožky trčely ven.
"Co ty tady?" Přisedl k němu.
Anděl se polekal. Rozhlédl se kolem, jako by se bál. Trochu se odtáhl od toho smradlavého chlupatce stranou.
"Hele, neboj." Poplácal ho dobrácky Lucius po rameni.
Fanuel se trochu usmál.
"Tak, copak tady děláš?" Tetelil se Lucius.
"Jen si tu tak sedím." Řekl tiše a sklopil zrak.
"Fuj! Ty lžeš?" Zarazil se čert. "Nevíš, že já to poznám? Jsem mistr ve lhaní!"
"Ehm, ehm..." Nechtělo se mu s tím ven.
"Tak?" Zvedl hlas ten s rohy.
"Já si tady... čichám." Zastyděl se maličký.
Pekelník se zařechtal.
"Jasně!" Nasál. "Tohle?"
Ukázal na teplou barvu vznášející se ze Země. Zbožňoval právě tenhle odér. Znal ho dlouhé měsíce. Velmi intenzivní známá vůně.
"Ano." Pokýval Fanuel blonďatou hlavičkou. "Nevím, co je to, ale krásně to voní."
"Chachachá. Ty nevíš, co to je?"
"EE." Před tím s oháňkou si najednou připadal méněcenný. Schoval hlavu hluboko mezi ramena.
"Jako horké maliny, nemyslíš? Chceš to vidět?" Poňoukal ho. (Známe ho, Luciuse, poňouká k nepravostem kdekoho :))))
"Myslím, že nesmím." Uvažoval nahlas mrňous.
"Nikdo se to nemusí dozvědět." Věděl, že ho má. Držel ho v pazourech a ten nevědomec nic netušil. Potutelně se koukl bokem.
"Pojď." Podal mu ruku.
Anděl si ji prohlídl, vypadala přátelsky. Srdce se mu rozbušilo. Ohlédl se, nikde nikdo.
Jen kývl. Na to čert čekal.
LUSK!
***
"Oh, podívej!" Neudržel se ten v bílém. "Vidíš to taky? Je to tu všude kolem..." Ústa od uchu k uchu, zářil podivným štěstím. Oči mu hořely, tváře rudly.
Klesali spolu k Zemi.
"Líbí?"
Opět jen pokýval hlavinou.
"A?"
"Co?" Zeptal se jako na oko ďáblík.
"Ta vůně? Ty barvy, odkud jsou?" Hledal pohledem mezi řídnoucími mraky.
"Tamhle...!" Ukázal pekelník prstem na malé město. To nad ním se vznášela ta růžovo-červeno-fialová vůně.
Anděl plesal. Dýchal zhluboka a kdyby mohl, rád by se udusil tím tajemným pachem.
"Co je tam?" Zeptal se a znovu nasál.
"Spíš, KDO je tam?"
Andílek nechápal.
"Kdo? Chceš říct... Že tohle je někdo žijící na Zemi?" Andílek si představoval nějakou vzácnou květinu, rozkvetlý keř... Ale člověka? To ne.
Čerchmant mu dal za pravdu.
"Jako člověk?" Ujišťoval se znovu.
"Ano!"
"Kdo? Proč? Jak? Co?" Sypal své otázky z rukávu.
"To...." Vzal ho za rameno a natočil mu hlavu správným směrem. "To ONA!"
Anděl se naklonil, aby lépe viděl.
Uviděl...
Ženu?!
"Ženská?" Byl zklamán. "Jenom ženská? Hloupost, viděl jsem spoustu žen a žádná..."
"Ó, to zas ne!" Zamračil se Lucius. "Tohle není jen tak nějaká žena. To je toužící žena!"
"Toužící?" Anděl neměl páru, o čem to rohatec mluví.
"Vidíš její oči? Vidíš její držení těla? Vidíš její úsměv?" Lucius se nemohl nabažit pohledem na ní.
"Hm, ano." Potvrdil, že chápe, ale byl stále mimo.
"Ona touží. Je zamilovaná a touží po jednom..."
"Po kom?" Zajímal se Fanuel.
Ten, co voní po síře, se začal ošívat. Ocásek jemně ťukal do pekelného čela. Jakoby se posmíval.
"To nemůžu prozradit." Začal se vykrucovat Lucius.
"Po kom touží?" Dupl si ten s křidélky.
"Ehm, ehm. Ona by ráda..." Podrbal se na bradě.
"No?"
"Mě!" Zakřenil se.
"Cože? Tebe? No to určitě! Co by na tobě asi tak viděla... chlupy?" Trochu škodolibě se zasmál ten, který nesmí :)
"Vážně!" Odtáhl se od nebeského. Trochu se ho dotklo, že mu nevěří. Jeho ješitnost utrpěla.
"A ty?" Stejně se mu to moc nezdálo.
V obličeji rohatého se nedalo číst.
"A TY?" Zvedl hlas ten malý.
Čert neodpověděl. Sedl si za keř a jen se díval na tu roztouženou ženu. Sám nevěděl. Tedy věděl. Tedy nevěděl :))
"Řekl jsem jí, ať neblázní, že ji mám vlastně i rád, ale... Není to jen tak." Rozhodil rukama jakoby ho to samotného štvalo. "Mám doma ženu, chápej."
"Co? Odkdy ty máš svědomí?" Překvapil andělského.
"Svědomí? Já nevím, já jsem..., ona je..., nejde nám to spolu..." Začal vysvětlovat.
"Proč ne?"
"Je to složité..." Nespouštěl z ní oči.
"Jasně, když je to složité, to od toho radši uteč!"
"Hm..." Zavrčel pekelník.
Anděl jen seděl a taky se díval na její zadumaný obličej. Byla trochu jiná, zářila...
"Jaké to je?" Zeptal se náhle malý v košilce.
"Roztouženost?"
"Ano! ..... Jaké?" Ten byl ale zvědavý.
"Roztouženost, je... je to volnost, jako když létáš a nemáš žádná křídla, máš chuť dotýkat se milované osoby, někdy stačí jen mrknutí, jindy pousmání, spojení očí na pár vteřin. Je to jako, když jíš horké maliny :)) Ten zvláštní třes v nohách, když se k sobě dva nakloní a jejich rty se střetnou v polibek..." Zamyslel se nahlas.
Nastala dlouhé ticho. Každý ponořen do svých myšlenek.
"To nemůže anděl pochopit." Mávl nakonec rukou jeho směrem a zahleděl se na její prsty, které si pohladily rty. Vzpomněl si, jak ty rty líbal..., jednou když...
"To musí být ale krása." Vytrhl ho ze svých vzpomínek zasněný Fanuel.
"Je!" Olízl se Lucius. "Jdeme! Radši!"
"Počkej, ještě si mi neřekl, co po tobě vlastně chce. Po čemže to touží?"
"To je na tebe moc vysoký level, mladej!" Řekl trochu podrážděně ten s kopytem, popadl rozumbradu za paži a...
LUSK!
(Ještě že mu to Lucius nevysvětloval. Chudák maličký by se červenal až na svém bělostném, barokním zadečku. Někdy dokáže být i čert rozumný.)
***
Tak se malý anděl malinko poučil, jak to ti (ty) dole mají někdy těžké...
Pochopil, že někdy se stane, že ženy touží, že chtějí, ale nesmí nebo nejsou vyslyšeny.
(V tomto případě prý proto, že Lucius... má doma Urianu! Kdoví, co v tom doopravdy je...)
V ostatních případech se muž otevře a začne přijímat vše, co mu roztoužená žena dává. Teple barevnou vůni, která chutná a voní jako horké maliny. Ta barva pak nemusí putovat oblohou až nahoru k nosánku malého zvědavého andílka.
Andělský o tom ještě dlouho přemýšlel.
Trochu mu jí bylo líto, ale na druhou stranu...
Kdyby Lucius přijal, co nabízela, nemohl by každý den šlukovat to opojení, drogu, na které byl závislý. Musel by čekat na jinou toužící ženu, která není vyslyšena.
"Hele, pekelníku, myslíš, že bych taky mohl někdy ochutnat, jaké to je být roztoužený?"
"O čem to mluvíš?" Dělal, že neví, ale moc dobře věděl, na co se ptá. Pak si ho pozorněji prohlédl. "Prcku, kde máš svatozář?"
"No, víš, já jsem ji tak trochu zahodil. Nechci už být andílkem. Je to nuda. Chci taky tamto!" Ukázal prstíkem na vznášející se sladkost.
"Cože jsi udělal?" To bylo i na Luciuse hodně.
"Když ta svatozář..... strašně tlačí!" Fňukal malý chtivec a utíral si mokrý nosánek. "Proč zrovna já musím být stále ten hodný?"
Pekelník ho objal. "Zůstaň takový. Je to pro všechny lepší, věř mi." Pohladil ho otcovsky po kudrlinách.
"Hm... Tak já jdu zase vyštrachat tu blbou svatozář z popelnice." Usmrkaně odťapal bosýma nožkama k tříděnému odpadu. Vylovil ze dna ušmudlaný kroužek a jal se ho leštit do své bílé zástěrky. Z očí mu padaly slzy. Křídla měl svěšená. :(
***
Chudáček malý. Cítím s ním. On by tak chtěl. A nemůže.
Taky jsem zvědavá: "Ty Luciusku, prozraď mi, koho si mu to vlastně ukázal? :))
"Neřeknu."
"No jasně, ty a ty tvoje avantýry, že? V neustálém obležení žen."
"Bohunko, žádného obležení jsem si nevšiml."
Vykrucuje se! Jako vždy!
***
Je to dobře, že má prcek co očichávat. Alespoň se v nebi nenudí, třeba dostane rozum a nebude chtít být jiný. Jednou je andělem a nedá se s tím nic dělat. Nebo ano?! :)
A mezi námi... PSSST!
Nikdo se to nesmí dozvědět, nahoře mají ještě přísnější kodexy než na Idnes :))
Za týden se zastavte na erotiku :)
Bohunka Jakubcová
Úžasný život
Musíte mít pevné nervy. Musíte být čistí jako lilie, protože vždy na vás někdo něco může najít... a pokud máte škraloup... jste v kaši... nezvyknete si, na tenhle styl si nemůže zvyknout nikdo...
Bohunka Jakubcová
Pohled do díry
Tohle jsou díry... neprozradím... ale když půjdete kolem Štěpnického rybníka z náměstí směrem k nám domů (chichi), budete mít po pravé ruce zeď.... a za tou zdí je...
Bohunka Jakubcová
Divá Bára-Viktorka
Možná to nebudu vyprávět úplně přesně, ale potkala jsem divou Báru, časem jsem ji sice v hlavě přehodnotila na Viktorku od splavu, ale vzhledem to byla spíš divá Bára. Divá Bára s mozkem a srdcem Viktorky. Okouzlující...
Bohunka Jakubcová
V lese to žije, i když stromy umírají
Potloukám se lesem a fotím pro vás zajímavé věci. Snad zajímavé. Jsem zvědavá a tak nahlížím i pod kůru stromů, do intimních zákoutí
Bohunka Jakubcová
Pozvánka z mailu, neodolala jsem a šla se podívat ...
Vezměte s sebou obojek, pokud je zapotřebí i náhubek, nějaký pamlsek a bičík. Stálo na pozvánce na mém mailu. Socializace mého parťáka? Inu proč né?! Občas na někoho štěká, občas by i kousl... Mohlo by nám to pomoci ke
Další články autora |
Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem
Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...
Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství
Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...
Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči
Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...
Mám rakovinu, oznámil ministr Válek. Objevil ji screening, čeká jej operace
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek oznámil, že má rakovinu. Prohlásil to na tiskové konferenci k...
Feriho převezli do vězeňské nemocnice. Hrozila nákaza HIV, uvádí média
Bývalý poslanec Dominik Feri, který si odpykává trest za znásilnění dvou dívek a další pokus o...
Muže přejel jeho vlastní traktor, když zastavil kvůli poruše. Je vážně zraněný
Vážnou nehodu vyšetřují od úterý jindřichohradečtí policisté. Zranil se při ní starší muž, kterého...
Nedonošené děti se rodí ve vaku blan. Příchod na svět je pro ně příjemnější
Narodilo se o neuvěřitelné čtyři měsíce dříve, než by mělo, a vážilo jen málo přes půl kilogramu....
Severokorejci se zapojují do bojů na Ukrajině, potvrdili Američané
Američané uvedli, že vojáci KLDR se po boku ruských sil zapojují do bojových operací v Kurské...
Norka po 60 letech přišla na to, že jí v porodnici zaměnili dítě. Úřady to věděly
Norka Rafteseth Dokkenová po necelých 60 letech zjistila, že její dceru po porodu vyměnili za jinou...
Prodej byt 2+1, 52m2, Louny
Emila Filly, Louny
2 799 000 Kč
- Počet článků 348
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 589x
Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)
Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)
Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často)
Jsem bláznivě chaotická.
Miluju, ano to umím.
Co nesnáším? VÍTR! :)
***
Rozklikněte seznam rubrik níže.