Platinová svatba! Celých 70 let spolu!

Děti, dvě dcery a manžel jedné z nich, druhý už bohužel zemřel, stejně jako syn. Vnoučata, dvě holky a dva kluci a manželky a manželé.  

Pravnoučata, čtyři holky a dva kluci. Dvě manželky a jeden manžel. Jeden přítel a jedna přítelkyně. Jedna pravnučka ještě sama.

Prapravnoučata, jedna holčička a dvojčata kluci.

Oslava.

Celá rodina pohromadě, restaurace praská ve švech, novináři blýskají fotoaparáty, redaktoři se předhánějí v rozhovorech. 

Všude veselí. Pití teče proudem, oslavenci sedí vedle sebe a drží se za ruce. Dědoušek babičku občas políbí na tvář, ta se zastydí.

"Jak jste dokázali tak dlouho žít vedle sebe?"

"Jaké je manželství po tolika letech?" 

"Ale to víte, člověk musí umět milovat, být trpělivý a tolerantní." Usmívá se umělým chrupem prapradědeček. Babička pokývá.

"Láska, jakou svět neviděl." Bude stát na titulcích novin a časopisů. Malý vstup plánuje i televize.

Na staříky je taková oslava moc. Babička poprosí svou osamělou pravnučku, aby ji odvezla někam do klidu. 

"Milá moje, pročpak jsi tu sama?"

"Já ani nevím, babi..."

"Copak?"

"Jak jste to mohli s dědou tak dlouho vydržet a zůstat spolu a milovat se až do teď..."

"Ale kdeže!" přeruší smutnou pravnučku stařenka.

"My s dědou? My bojovali celý život." pravnučka nerozumí ani slovu.

"Milá moje, dědu jsem si vzala na příkaz rodičů, to víš, tehdy si na lásku nikdo nehrál. Tady máš bohatého muže a hotovo."

"Babi?"

"S dědou jsme se několik let dávali dohromady, víš, rodit děti bez lásky... Ale tak nějak se to stalo. Časem jsem zjistila, že mu můžu věřit, že je na něj spoleh a začala jsem k němu cítit lásku."

"To jsem nevěděla."

"Jenže dědek jeden nenechavá, proháněl ženský a já na něj čekala doma s dětmi."

"Děda?!"

"No jo. Ale zklidnil se a vrátil se ke mně. Jenže to už jsem mu nedůvěřovala. Naštěstí čas plynul a my začali žít vedle sebe jako bratr a sestra."

"Babi, já taky nevím, jestli je Tomáš ten pravý."

"Prosím tě, hlupáčku, žádný pravý není. Pravý je jen v tu chvíli, kdy jsi zamilovaná, pak už je to jen muž, který když tě nebude mít dost rád, ztratí tě."

"Babi, jak to víš?"

"Zlato," pohladí smutnou pravnučku po vlasech. "Kdybych věděla ve čtyřiceti, že budu s dědkem až do devadesáti, že mne bude štvát a rozčilovat... Jenže za nás žádné rozvody nebyly. A tak spolu tu káru táhnem dál, jak se zpívá."

"Tolik let bez lásky?"

"Ano, milá moje, láska vyprchala dávno, ale my už nikoho jiného nemáme, musíme se spolehnout jen sami na sebe. Na to, že se vezmeme v parku za ruku, že spolu uvaříme oběd, že se ráno společně vzbudíme."

"Přesně vím, o čem mluvíš, babi." 

"Jdi a užij si svůj život, neohlížej se na druhé, protože oni ho za tebe žít nebudou. Buď sobecká a jestli ten tvůj Tonda Kolenatej nevyhovuje, najdi si jiného."

Pravnučka dlouho přemýšlí.

"A co potom?" 

Babička pokývá hlavou a usměje se.

"Potom? Vždy by se mohl najít nový a nový, který tě na chvilku uchvátí, záleží jen na tobě. Jestli si budeš jen užívat, nebo začneš být zodpovědná a trpělivá a rozumná."

Nečekaně se otevřou dveře a v nich dědeček na svém křesle.

"Miláčku, kdepak jsi? Chybíš mi tam."

"Dědečku, pojď půjdeme domů. Chci s tebou být sama."

***

Třeba jednou, až zmoudřím, až mi začne chutnat hořká čokoláda, až zjistím, o čem ten život je, třeba taky mým dcerám nebo vnučkách dám nějakou fajn radu.

Kéž by.

***

Dcera mi nedávno poslala vtip.

"Mami, tak máme po první manželské hádce."

"To nic není, dcerunko." odpoví matka.

"Ale co mám dělat s tou mrtvolou????"

***

Díky za vaši návštěvu. Ahojte. Bohunka 0