Bohunko ty mě dojímáš.

Zdeni...

Hororová povídka. Karma.

Když noc spouští svoje hnáty níž

a její vlasy rozevlátý padaj na mou zem

vídávám tě za vozem jít, ty mě však nevidíš

Natrhal jsem Devětsil a Hadí stříž

a stydlivě jsem ti je na hrob položil

ty s rukou ve vlasech ses mi smála

Vanesko moje malá, že se nestydíš!

Děkuji, je moc hezká. dávám karmu

Uff, Bohunko, Ty mi vždycky naložíš do duše.... A stejně se už teď těším na příště, honem si Tě rozkliknu a budu číst jako uhranutá.

Zdeni, děkuju, že se nenechas odradit a vracis se. Příští čtvrtek to bude hezké.

Smutné, překvapivé, smutné

Snad jsem Vám nezkazila náladu, to bych nerada

Technická: to musel být nějaký speciální panák, když roztříštil zeď (a na tolik kousků...).

Vy puntickarko ...

Děvčátko, umíš dobře přikládat

Díky.

mrazí mě tu z toho

Ivanko, to je dobře, to byl účel.

Moc Vás zdravím.

Moje babička to říkala podobně..."nehádej se, a nebuď na dotyčného nazlobená, když jdeš pryč.

Takže ano, je to špatně. Pak zákonitě přijdou výčitky, které už nejdou odstranit.

Ahoj Marie. Máš naprostou pravdu i tvoje babička měla... To svědomí potom.....

Asi už nebudu příště číst.........

To se potom ale nic nedozvíte. Děkuji za odezvu.

Smutné, jak to často v životě bývá. Ještě se mi nestalo, že bych něco od Vás nedočetl. A navíc u čtení mělce dýchám nebo vůbec nedýchám Děkuji a přeji hezký den

A, Vy mne vždy tak hezky, podpoříte. Děkuji