Nechoď s plasty, když je tma! Komu není rady, tomu není pomoci!

Maruška žehlí. Ona vždy žehlí dole v garáži. Její garáž je uklizená skoro jako obývací pokoj. Na zemi koberec. Něco mezi špajzkou a klidným místem, kam se může schovat, když jí leze Pepa na nervy.                                               Pokračujeme? Jak chcete

Vždy má trochu pootevřeno, ano i v zimě, jí nikdy není zima, sníh hrabe klidně v pantoflích bez ponožek!

Usmívá se od uchu k uchu, před chvilkou odjela dcerka s manželem domů a odvezla si Maruščin mazanec. Ona ráda peče pro celou rodinu. Umí to ze všech lidí nejlépe.

"Maru?" Ozve se seshora. "Zajdu k Fandovi s tím nářadím."

Neměla bych mu říct, že začalo zase mrznout a prší? Problesklo hlavou ženě. Než otevřela ústa, volal zase Pepča. 

"Ne, nepůjdu, nechám to na zítřek. Už je tam tma."

Fajn. A Marie pokračuje ve své oblíbené práci. Ona je velmi pracovitá, trávník má přesně střižený, skoro jako podle pravítka. Okna myje každý měsíc, její vchod byl vloni ohodnocen městem za nejkrásnější okolí domu. Byla pyšná na svou uklízecí mánii.

***

Pepa mezitím vyškrabe poslední kelímek jogurtu, mlsně ještě dvakrát olízne lžičku a vhodí ji do dřezu. Plast od jogurtu narve do tašky k tomu určené. Má potíže, je takřka přecpaná. 

Sakra, řekne si Pepa, zítra by to sice Maruška vyhodila, ale udělám jí radost. Vezme igelitku a v domácích bačkorách se vydá k popelnici na plast. U nás se třídí odpad pečlivě! 

Měla mu to říct. Měla mu říct, že to klouže...

První schody kryté střechou byly suché. Třetí? 

Ano! Jen to práskne!

Jak s sebou švihne nejdřív na schody, natluče si žebra, holeně, lokty, když se kutálí na chodník, brzdí dlaněmi a konec nastává pořádnou ranou hlavou do betonu! Jeden pantofel vyletí do půlky ulice a druhý vysokým letem zaparkuje na parapetu u sousedů!

Maruška uslyší hrozivou ránu! 

"Pepi?" Zavolá směrem nahoru, ale Pepa naříká někde venku. 

Ježíš! Snad ten blbec nešel přece jen k tomu Fandovi? Snad se nepřizabil na schodech? Projedou ji hlavou ty nejčernější myšlenky.

Vyběhne ven! Ta hrůza! Pepa leží na zemi jak dlouhý tak široký, ruce od sebe, nohy taky, hlava nepřirozeně ‘položená’ na chodníku.

"PROBOHA!" Vykřikne Maruška, když obhlídne situaci a běží jeho směrem.

"Vždyť ty jsi rozkopl hned tři dřevěné sloupky zábradlí!" Shýbne se a začne sbírat rozbité dřevo, Pepy si ani nevšimne. 

Ten tam leží a kňourá.

"Pomůžeš mi?" Skučí.

"Prosím tě, podívej, cos udělal! Zvedni se a neválej se tady, ještě nastydneš, je pod nulou."

Pepa se s hekáním zvedá na nohy, které ho neskutečně bolí, na čele bouli, z nosu teče krev. Dokulhá ke schodům, ale dostává z nich strach.

"Jdi radši v ponožkách, ať ti to neuklouzne." Prohodí za zády Maruška a uklízí rozsypané plasty.Tobě tak dát něco do ruky, pomyslí si.

Pepa se silou drží zábradlí a bolestně se hrabe nahoru.

"Kde máš pantofle?" Začne hledat loňský dárek od Ježíška. Rozhlíží se v té tmě, ale nic.

Zatím tlačí Pepu do zadku, aby se mohl lépe vytáhnout do schodů. Určitě ho to bolí, ale ona nedbá, je to přece chlap! Všimne si pantofle na silnici a vrací pro něj. 

Pepa se mezi tím vyštrachá ke dveřím, už se těší na teplo křesla, na obvazy a péči své ženy. Snad máme doma kysličník...

"Á, tady je," uslyší za sebou. Marie právě sbírá silniční pantofel a pěkným obloučkem mu ho hodí.

Je dobrá házenkářka. Už jako mladé děvče házela lépe než kluci. Pepa se otočí, že chytne, ale Marie namíří trochu výš a prásk! trefí Pepu přímo mezi oči!

"Ježíš! Trefila si mě!" Vykřikne do tmy a chytí se za hlavu.

"Vážně?" Slavnostně se zasměje Maruška. "JO! Ještě stále mám trefu."

***

Pepa klesne na křeslo a chlapsky brečí. Slzy nikdy nepouští, jen oddychuje a čeká. Maruška tu co chvíli bude, vyčistí mi rány na koleni i šrámy na dlaních, udělá  svařáček, zapálí doutníček...

***

Maruška si žehlí ve své garáži. V mysli se vrací k té situaci.

Někdy toho chlapi nadělají, no tak upadl na schodech, dělal jako by umíral. Ale co budu dělat s tím zábradlím? Kdybych ho zrovna letos nespravovala, sakra, to nemohl padat na druhou stranu? Na druhé straně je sjezd do garáže, tam by si natloukl ještě víc.

Břicho se jí začíná stahovat v pravidelných rytmech smíchu, který představou, jak její manžel padá ze schodů na ledovce sílí, až stane řvoucím smíchem, který se rozléhá po celé ulici.

Ach ty ženy! :)