Když touha zabíjí...

Zase je to čeká, opět se potkají. Oba se vlastně na tohle setkání těší. Nebo ne?! Chtějí, ale trochu se bojí. Vzrušením ani nedýchají. Cítím v kostech, že tentokrát by oni dva... Ať se to konečně stane

***

Zdála se být chladná, ale nemohla za to, bylo brzy na jaře, slunce ještě málo hřálo a ona se neměla kde ohřát. Uviděla ho okamžitě. Nešel přehlédnout. Oči se od sebe nemohly odtrhnout, bylo to okamžité zajiskření. Samozřejmě, vždyť on byl její protihráč, její jang, její oheň!

Zářil tam jako pochodeň, přestože tam jen tak stál a žhnul. Dobrý sluha, ale špatný pán. Věděla, že začít si s něčím takovým, je nebezpečné. Snažila se mu celý večer vyhýbat, ale stejně ji to k němu táhlo. Snažila se kalit, aby se zdála být hlubší, silnější, přesto po něm zatoužila. On byl neustále v jejích zádech. Dýchal ji do vlasů, nasával její vůni. Cítila ho všude. Hřál, až se bála, přesto ho její oči vyhledávaly, srdce bušilo, když se přiblížil.

***

Byla nezkrotná, stále mu unikala, chtěl by se dotknout, ale věděl, že by to nebylo správné. Vyhledával její společnost, voněla mu tak vzdáleně, téměř mořsky, ano, takhle si představoval, že voní oceán. Svobodou, větrem, vlnami a šuměním.

On ji nemohl nic nabídnout, jen sám sebe, neuměl s tím žárem vůči ní ještě pracovat, bál se, že by ji mohl ublížit. Byla tak nepolapitelná a to ho přitahovalo. Ty její žádostivé pohledy. Bál se, že v její přítomnosti vybuchne, snažil se ty plameny alespoň pohasit. Hořel pro ni.

***

Dnes...

"Ahoj," špitne a zčervená.

"Rád tě vidím," přiblíží se a oba okamžitě začnou upouštět páru. Uvědomí si svůj prohřešek a kousek od sebe ustoupí. Ona si oddychne, uhladí si vlasy a upraví šaty, její kapičky cákají, točí se na jeho dlani, jako by tančily, pára stoupá a ony šumí, dokud se nevypaří docela.

Oba vidí, co se může stát. Ale pohledy mluví za vše.

Chce ho obejmout, přitisknout se na něj, osahat si jeho sílu, jeho žár. Kdyby nebyla tak krásně vodnatá, skočil by na ni a ... políbil by ji. Tak moc se chtějí políbit, ale to by znamenalo zánik. Ví to, ví, že oni dva pro sebe stvořeni nejsou, že ona by měla toužit po rose, po mrazu nebo dešti. On by se měl dvořit paní lávě, tvořit pár s bleskem...

Ale on miluje ji.

***

Na tenhle podivný pár, který se tu pravidelně setkává, se těším jako nestranný divák. Čekám, kam to bude pokračovat. Vždy spolu posedí, popovídají si, září a odpařují se vzájemnou láskou, ale nikdy, nikdy neudělají ten další krok. A dnes? 

***

"Chtěla bych tě políbit," přiznává se.

"Já vím," i on chce.

"Ale..." skloní zrak.

"Ano, byl by to náš konec."

"Chceme to? Chceme konec?"

"Ještě bych se rád někdy potkal."

Posmutní, vyznělo to, jako když se bojí.

"Chci tě!" nakonec odvážně vysloví a vše tím napraví ...

Padne mu do náruče! Konečně! Pláče štěstím a oba touhou umírají. Pára se valí z místa, kde se objímá zakázaná láska, láska, která předurčuje smrt.

Líbá ji a objímá a oba se ve vlastních náručích rozpouštějí.

Její tělo hoří, cítí žár, který ji zžírá. Ale nepustí se ho, miluje tenhle pocit uspokojení, pevně ho drží a líbá a jejich těla se pomalu prolínají.

Jeho mrazí nekonečné mokro, polibky jsou však fantastické. Nikdy nezažil takový příděl vody, která jeho tělo chladí a tím pádem zabíjí.

Neskutečnou bolest však vynahrazuje uspokojení. Desetiletí kolem sebe chodili, milovali se a nemohli se sami sebe dotknout. Dnes se dívám na dvě umírající těla, dva živly, které se do sebe zamilovaly. Oba se dusí potomkem stvořeným jejich láskou.

Vzniká horká, ale křehká pára, která dál půjde světem a bude připomínat jejich pozoruhodný vztah. Jednou jistě i ona potká někoho, něco, co ji rozbuší srdce a zalije oči slzami.

***

Láska nejde předem určit, zjeví se a zasáhne třeba i Vodu a Oheň a oni dva pak pro svou touhu umřou strašlivou bolestí. Ale vybrali si to sami a umřeli ukojením svých tužeb.

Dívám se na jejich skon, na to vzrušení v kostech, v srdci. Nikdy jsem neviděla něco tak nádherného. Láska je úžasná!

Milujte ¦ 

***

blog byl na přání... "Napiš o tom toužení" Tak je to tu ˘

***

Včera měla Emička svátek, proto dnes dávám její starší píseň... 

"Tvé oči
To jak se na mě díváš
Tvůj úsměv
To jak se díky tobě cítím
Tvůj čas
To jak necháváš věci být
Tvé ruce..."

"To jak mě držíš."