Kdo chce jet do Anglie? Výlet jen pro vybrané!

TÉMA DNE: REDUKCE 

"Zbláznil se?" rozčiloval se Marcel. "Tohle přece nemůže myslet vážně." Hlava mu to nebrala. Opravdu tohle ten vůl vyslovil?

"Tíživá situace si žádá řešení. Věřte milí soudruzi, že tohle řešení je nejjednodušší a pro celou společnost nejlevnější variantou." 

Marcel se zasnil: "Dej si ještě polévku." v jeho představě mu matka nalévala další příděl. Jídlo  od maminky. Takový přepych. Kdyby ji neměl... Kdo by odváděl děti do školy? Kdo by jim dělal snídani? Kdo by uvařil a uklidil?

A tenhle tady... Udělalo se mu zle. Musel na toaletu. Tohle nedá! Sakra, proč jen lezl do té zasrané politiky?

Když se vrátil do síně třicet pět mužů tam hučelo jak ve vosím hnízdě. Občas někdo vykřikl, uslyšel i ránu do stolu. Opozice seděla a čekala na vyjádření ostatních.

"Předložil jsem návrh a zítra budeme hlasovat." Opět hluk. "Nechám vás si to pečlivě promyslet, každý ať si v hlavě vyčíslí... vyspěte se na to. Nechci po vás rozhodnutí ihned." tato slova doložil cynickým úsměvem.

No jistě sirotek, tomu se to kecá, povzdech si Marcel.

***

"... není voda..."

"... finance na důchody nejsou ..."

"... hlad a nemoci ..."

Marcel se v noci převaloval. Nemohl usnout. 

"... ztráta šestset miliard ..."

"... zisk devětset ..."

Hlavou se mu míchaly myšlenky pro a proti. Vlastní matku? Tu která ho kojila, tu která ho chlácholila, když si rozbil koleno. Příští měsíc má šedesátpět. Šedesát pět! Sakra! Proč v pětašedesáti? Vždyť je ještě mladá.

Ale to hrozné sucho. Jestli to neodhlasuje, umřou všichni. Když to odsouhlasí... 

***

TÉMA DNE: HLASOVÁNÍ O REDUKCI

PRO: 35

PROTI: 0

Nezúčastěný: 1

Všichni věděli, že on to bojkotuje. Jenže... většina to odkývala. 

Jeho matka? Už příští týden... by měla odjet na zájezd do Anglie. Jak směšné. Jak průhledné. Na tohle přece nemůže žádný důchodce skočit.  

VÝSLEDEK: ODSOUHLASENO. NABYTÍ OD 3.10.2222 (ZÍTRA)

***

"Ahoj mami." políbil matku a přisedl k večeři. 

"Janka měla dnes první gymnastiku. Kdybys viděl, jak ji to šlo. Bude po mamce, jednou z ní bude gymnastka první ligy. A Jonáš!" skoro vykřikla, "Jonáš dnes opravil tu písemku, učila jsem se s ním včera do noci a přineslo to ovoce." 

Jedl polévku a nevnímal ji. Už za měsíc...

"Jak bylo v práci?" Manželka i matka debatily o správné stravě, o šetření vodou. Marcel nemyslel. Bylo mu špatně. Polévka letěla do hodiny do záchodu.

"Zlato," tulila se k němu žena. Bylo mu čtyřicet a když si představil, že za pětadvacet let... poletí do Anglie v zájmu lidstva. V zájmu vlastních dětí, v zájmu šetření...

***

Hned druhý den dal výpověď! Tady nemohl dál pracovat. S hyenami, které obětují vlastní rodiče! Hnus! Stal se černou ovcí politické sféry, každý si na něj ukazoval.

Vzal práci v kamenolomu. Tělo ho bolelo, ale hlavu měl čistou a svědomí také.

***

"Marceli, sousedka dostala pozvánku na výlet do Anglie." 

Mráz mu přeběhl po zádech. Do Anglie? Copak lidi neví, že Anglie už dávno neexistuje? Nečtou zprávy? Anglii tehdy zabrali přistěhovalci, zdevastovali ji a když se blížila válka, zakročila armáda a celý ostrov zlikvidovala tvrdě, bez soucitu.  

"Anglie, ach." zasnila se matka. "Tak ráda bych jela s ní."

"MAMI!" Vykřikl Marcel, až nadskočila na židli. "Je to celé podvod."

"Ale synu, jaký podvod, četla jsem to černé na bílém." kývala hlavou, aby ho přesvědčila. "Za celoživotní práci ji vláda darovala letenku na výlet do země královny Alžběty..."

"Mami, Anglie je přece zničená. Co si myslíš, že tam asi tak uvidí?"

"Co na mě křičíš?" urazila se mamka.

"Mami, tohle je let bez zpáteční letenky." Vedla si svou. Jako by ztratila rozum, jakoby chtěla věřit tomu, že vláda, která je na mizině zve starou paní na zájezd. Nechal ji v jejím snění.

***

"Marcelku, Pepa taky dostal dopis." Byla smutná. Všichni její spolužáci (ti přeživší) už dostali pozvánku na výlet, jen ona zatím ne. Výlet se měl konat už prvního ledna. Byl naplánovaný jeden let s jedenácti sty pasažery.

"Snad tam bude místo i pro mne." plakala. Marcel si jen vzdychl, tohle nepochopí.

Když našel dvacátého před vánocemi ve schránce obálku, rychle ji tajně schoval. Matka plakala, že za svoji celoživotní práci zrovna ji neocenili, i když pozvání dostal i ten lenoch Milan, který nikdy nic nedělal. Tohle není spravedlivé! 

Dva dny osahával Marcel dopis pod polštářem. Matka chřadla pocitem ublíženosti, až mu to trhalo srdce.

Vánoce.

"Mami," plakal syn pro svou milující matku. "Mami, Ježíšek přišel i pro tebe." podal jí bílou obálku se zvacím dopisem...

"Ó, mami, kam to jedeš?" Objala ji snacha.

"Letím, miláčci, letím!" radovala se matka. Tančila po kuchyni a zpívala. Byla šťastná, doceněná, uspokojená. 

"Do Anglie," odpověděl Marcel a utřel slzu. 

***

Robbie, ach... s ním byla puberta úžasná :))