Jak sis... naposledy napustila vanu :(

Víno? Vypadá to na hezký večer. Těším se. Jen jedna sklenička? To vypadá opět na rozkoš beze mne. Sakra! Zase ostrouhám ... :(

***

Blíží se večer. Přišla jsi z venku, otřela jsi psa. Políbíš mne a odcházíš do kuchyně. Slyším otevřít ledničku, tiché cinknutí.

Víno?

Vypadá to na hezký večer. Usmívám se a těším se. Přestávám vnímat televizi a jen naslouchám. Ťuknutí skleniček...?

***

Napustila sis vanu. Už zase? Sakra! Přestávám se těšit. Vím, že jestli neseš jen jednu skleničku, nebude pro mne ve vaně místo.

Soustředím se na ten kousek kuchyně, kudy musíš projít. Všimnu si jen jedné skleničky. Opravdu? 

"Lásko?" Slyším zavolání z koupelny. "Zetko?"

"Hm." Odvětím znuděně. Ne znuděně, naštvaně. Dál neodpovídám a ani se nesnažím slyšet, co říkáš. Přinutím tě, dojít až ke mně a říct mi to do očí.

"Lásko?"

Vidíš, že jsem naštvaná, přitulíš se.

"Dám si vanu, ju?"

"Už zase?" Řeknu rozmrzele.

"Ale jdi ty, dnes večer se ti budu věnovat, neboj." Snažíš se mne políbit, ale ucuknu. Víš, že se zlobím.

"Přijdeš mne, prosím, zkontrolovat?" Zhluboka si vzdechnu. 

"Janinko, nedělej to!" Chytnu tě za ruku. "Děsí mě to." Políbíš mne. "Bojím se o tebe, pochop."

Svlékáš se a předvádíš mi sexy tanec. Jsi tak krásná a víš to. 

"Mám to pod kontrolou." Zakroutíš se. "Potřebuju to."

"Mám pocit, že začínáš být závislá." 

"Ale prosím tě." Přitočíš se ke mně a pohladíš mne. "Víš, že jinak mi to nejde." Psí oči, to ty umíš. "Přijdeš tam, viď?!" Našpulíš rty. "Prosím."

"Ano." Když zavřeš dveře od koupelny mrštím vzteky časopisem o zem. 

Nemůžu se soustředit na komedii, která právě běží, počítám minuty a přemlouvám se, abych tam nešla za tebou hned. Vím, že bychom se pohádaly, že bych odešla a nemohla bych na tebe dávat pozor.

***

Čekám svých dvacet minut. Dvacet dlouhých a nekonečných minut. Nechce se mi tam, ale musím. Ten pohled nesnáším. 

Beru za kliku. Už vím, jak budeš ležet. Šátek máš propletený mezi prsty na nohou, druhý konec zajištěný smyčkou kolem tvého krku. Ruce v rozkroku. Vzdycháš a stupňuješ své vzrušení utahováním smyčky.

Tváře rudé, oči pevně sevřené, mozek za chvilku začne podléhat nedostatkem kyslíku.

Krucinál! Vztek ve mě narůstá. 

"Nech toho!" Nemůžu ten pohled vydržet. Otevřeš udýchané oči a rozpláčeš se. Tvé ruce stále hledají rozkoš v klíně, ale ta je bohužel (naštěstí) pryč. Stojím tu a nenávidím tě za to. 

"Nechci takhle žít!" Praštím do vany. Stydlivě a vyčítavě se mi díváš do očí. Nezadržitelně se rozpláčeš. Je mi tě tak líto. Nejradši bych tě objala a zlíbala, ale nemůžu. Musím pryč!

Třísknu dveřmi a rychle mizím. Miluju tě, ale momentálně tě nemůžu ani vidět.

***

Neměla odcházet. Ano, dnes to ví. Udělala chybu a nekontrolovala ji. Janýška byla tak křehká, tak moc ji potřebovala a Zetka? Vykašlala se na ní.

Ta maličká zůstala sama, opuštěná a smutná a její milá ji nechala na pospas své rozkoši. Nikdo už ji nemohl pomoci. 

***

Vrátila ses pozdě. Moc pozdě, Zetko!

Zavolej to Mileně... (pamatujete???)

http://blogadmin.idnes.cz/admin/c/618167/preview-page.html