Dá se ztratit bagr v blázinci? V naší rodině je možné vše

Pozoroval procházející se lidi. Jedni se dívali do země, šoupali nohama no dlažbě. Jiní se zase rozpačitě rozhlíželi. Bylo mu jich líto.

Můj muž má firmu na úpravu terénu, likvidace staveb apod. (doufám, že to není reklama) To jen pro začátek. Jeho chlebem je hlína a rozbitý beton.

Jednou mu přišla objednávka na práci v ‘našem’ blázinci.

Je to docela prostorný areál s velkým parkem a spoustou odboček a postranních uliček.

Kdysi jsme tam s tchýní hledaly její kamarádku a pamatuju si, že jsme docela bloudily.

Prostě blázinec.

***

Manžel sbalil bagr a vyjel za prací.

Říkal si, že to bude jen na skok, tak si ani nevzal svačinu. V případě potřeby, si prý cestou něco koupí. Cestou ale tak nějak zapomněl.

Protože chce mít vždy všechno hotové co nejdříve, hned se pustil do práce.

***

Ve chvílích, kdy měl volněji, zkoumal přítomné pacienty. Jedni se dívali do země, šoupali nohama no dlažbě. Jiní se zase rozpačitě rozhlíželi. Bylo mu jich líto. Nebyli to žádné trosky, někteří byli docela mladí. Co ten svět s lidmi udělá?! Říkal si a byl rád, že on to má v hlavě v pořádku. (no... :))

***

Po nějaké době hrabání zjistil, že to nebude zas až tak rychlé. V břiše mu začalo kručet a žízeň taky chtěla uhasit. Řekl si, že ta práce se stejně bude muset dodělat druhý den a šel najít kantýnu. Doptal se na ní, koupil něco na zub a vyrazil zpět k rozkopanému místu. 

Už se těšil, jak se zakousne do svačiny a zaleje žízeň. Jak tak míjel pacienty, náhle zjistil, že neví, kam má jít. 

"No, tady se přece neztratím," říkal si a šel dál. Jenže pak shledal, že jsou všechny cesty a domy stejné a že vůbec neví, kudy se dát.

Sedl si na lavičku a pojedl. Pak najde bagr a bude pokračovat, říkal si. Když dojedl, znovu obcházel budovy a chodil tam a zpět.

Samozřejmě jeho počínání neuniklo nějakému "bratrovi", který se tam staral o své ovečky. Přispěchal manželovi na pomoc.

Manžel tam stál, rozhlížel se a vypadal opravdu nejistě, v duchu a možná i nahlas  nadával. Zřízenec k němu došel.

"Copak se Vám stalo?" zeptal se s úsměvem.

"Nemůžu najít bagr." Vysvětlil mu můj muž.

Zřízenci se vytratil úsměv.

"Bagr? Aha," pak velmi přátelsky objal manželovi ramena. "Tak pojďte, zkusíme ho spolu najít." A vedl pomalu manžela směrem k nějakému domku.

Manžel se mu vytrhl. "Neblbněte, jen jsem se ztratil." Přišlo mu to komické.

Pečovateli však ne.

"Ano, já vím, samozřejmě," řekl klidným hlasem a opět tlačil manžela směrem k ubytovně. "Pojďte, zeptáme se, jestli tu ten váš bagr někdo neviděl." 

Můj choť oddaně šel...

"Tenhle muž prý nemůže najít svůj bagr," nahlásil manžela u okénka a odešel.

"Jen jsem si skočil pro jídlo a nemůžu najít cestu zpět." Snažil se vysvětlit.

***

Ne, nenechali si ho tam, ale... někdy si říkáme, že by mu to vůbec neuškodilo.

Když se vše vysvětlilo, manžel se vrátil zpět ke svému bagru a pokračoval v práci. Druhý den, si dával větší pozor, aby našel tu správnou cestu.

***

Mám tyhle týpky ráda... Snad ten předlouhý nudný začátek přežijete a doposloucháte se až tomu hezkému.  

POZOR!!!

Příště si přečtete první díl o Kateřině "dychtivé".