Jeden by uronil slzu. Ráda Vás čtu

Děkuji, každý čtenář je tu vítán s otevřenou náručí. Krásný zbytek roku.

úsměvy spojují

Horste, věřím. Ale někdy to všechno úsměv nezahojí.

Kromě jiného, bych k tomu měl i toto, Bohunko....píšete, "mohli jsme za toho druhého dopovědět větu....", ano, to je ta nešťastná změna, že sice stejně jako dříve můžete za druhého dopovědět větu, a také víte co druhý udělá, co bude následovat, jenomže se pak nějak stane, že to vědění začne neskutečně bolet, a vy si raději přejete vstupovat do neznáma.....

Františku, pravdu díte ... Někdy je lepší nečist myšlenky... Napsal jste to... četl jste mi myšlenky..? :)

v životě platí určité zákony které my ignorujeme a popíráme- z toho je utrení mnoha lidí-z té neschopnosti připustiti si pravdu

Libuš, když se i ten trpělivý stane tvrdohlavym a nechce ustoupit, pak je to neštěstí. Pak to oba bolí. Měj se vánočně

Těším se na Ježíška a na tvoje "po ježíškovské" pokračování

Jitko, těš se. :) I letos bude krásný.

Hezky maluješ slovy obrázky :)

Jani, děkuji moc. Snažím se, jak to jen jde. :)

Bohunko, vystihla jsi to hezky. Jen řešení je zpravidla velmi těžké. Je to něco jako přerušená mícha.

Marie... Těžké! Velmi, ale když se chce... snad to i jde... :) díky za písmo.

Pěkné

Děkuji. :)

Bohunko, opět moc pěkné! Jak jsi krásně napsala, jak dvěma lidem začne být společný byt malý, pak je něco hodně špatně. Ale vždycky, nebo skoro vždycky, se vyplatí zapracovat na tom, aby se stěny rozestoupily a dalo se v tom bytě i tančit.

Je to ale hodně těžká a trnitá cesta. Díky Zdeni.