Celebrita - přepych, prachy a ...

Nevěděla, co si vzít na sebe, nechtěla přijít oblečená moc dráždivě, ale zase ne jako puťka. Nakonec vzala šaty. Nebyly příliš sexy a neměly výstřih. Nohy jí slábly, ruce se třásly, když zaklepala na jeho apartmán.

Otevřel v županu.

(Sakra! A pod ním? Naprázdno polkla. Ale co, když už tam stála... Přece přišla pro to jediné.)

Byl zdvořilý a milý, čekala spíš sexuální atak, ale on? nic! Sedli si na okraj postele. Otevřel české pivo, překvapilo ji, že nepije jako celebrita šampaňské. Po pivu byla vždy roztoužená, alespoň to bude mít lehčí. Musela se pousmát nad svými myšlenkami.

Prý přijel z Anglie, protože potřebuje soukromí. Všude novináři a fanoušci, život hvězdy je prý těžký.

"Těžký?" zasmála se. "Máš všechno!"

"Nevíš, o čem mluvíš?" usrkl. 

"Ale vím, proč si myslíš, že píšu blogy? Abych byla slavná." vyskočila na postel a nakrucovala se z legrace, jako by ji fotili paparazzi. Udělal obdélník z dlaní a fotil ji. Vystrčila zadek a pak našpulila rty.

Hopsala a jeho to bavilo, protože tahle byla tak jiná. Nesvlékala ho už u dveří, nebyla vlezlá, byla tak bezprostřední, svá a to se mu líbilo. Stáhl ji k sobě dolů a objal ji. Po třetím pivu už vyprchala touha, se kterou ji k sobě pozval. Zjistil, že ona je ta, se kterou se dá mluvit.

"Život je na hovno." vypadlo z něj. "Někdy si připadám jak nahý v trní."

Chtěla se od něj trochu odtáhnout, ale držel ji silně. Pohladila mu záda.

"Nedovedeš si to představit, je to celé na hovno!" zašeptal, hlas mu třásl a ona poznala, že pláče.

"Neblbni," políbila mu vlasy a pevně stiskla jeho ruce. Darovala mu krátký polibek  i do dlaně. Leželi vedle sebe dlouhé minuty a mlčeli. 

"Všude jsou." šeptal. "Všude, kam se podívám, jsou foťáky nebo mobily, nemůžu být chvilku sám sebou." Neřekla mu na to nic.

"Ženský mi lezou do postele a já je ani nevychutnám, každý den jiná a žádná pravá."

"Zlato, nemusíš se chovat tak, jak očekávají. Buď svůj!" otočila se k němu a on ji líbl na čelo. 

"Nikdy si nenajdu tu pravou."

Nešťastná celebrita. Uzlíček nervů, který potřeboval zachránit.

"Nevidíš je, ale jsou tam. Fotí nás a zítra vyjdou tučné titulky o tajemné ženě v mém pokoji." Podíval se směrem k oknu.

Trochu se zarazila. Jen to ne! Co řekne v práci?

"Půjdou po tobě." povzdechl si. "Vtáhl jsem tě do toho, promiň." Nevěděla, co na to říct... Dlouho přemýšlela, jestli utéct, než to praskne.

Pak... 

Pak vstala a odtáhla závěsy a záclony a ano... byli tam, šedé stíny a blikající světla. Zamávala jim a poslala jejich objektivům vzdušnou pusu.

"Jen ať se kouknou."

On zalezl pod deku jako malý rošťák.

Slyšel, že odešla do kuchyňky. Chvilku tam kramařila.

"Pojď mi pomoct." zavolala. Nechtěl se zvedat, chtěl tam ležet schovaný.

"Pojď." Jeho pohyb odstartoval do noci tisíce záblesků. 

"Máš rád palačinky?" 

Musel se smát. Měla mouku až za ušima. Na lince skořápky, marmelády v miniaturních kalíšcích, máslo a med.

"Miluju je."

"A znáš české?"

Netušil.

"Ochutnej." a bez ptaní do něj nacpala velké sousto. Blesky bláznily. 

"Hmmm... to je žrádlo. Jsou tenké a jsou tak lehké." Cpal se jako divý. Co na tom, že už dávno bylo po půlnoci, že jako celebrita by měl dodržovat jídelníček podle předpisů. 

Z nepodařeného sexuálního večera se vyklubala úžasná palačinkózní noc. Chuťové buňky bláznily a srdce se smálo.

Najednou mu přestali vadit narušitelé na protějších domech. Pustil hudbu a tančil. Odvázal se. Palačinky a její přítomnost ho na tuto noc vyléčila. Do rána spolu mluvili a smáli se a udělali ještě další dávku palačinek. Nakonec skončili v objetí zachumlaní v dece na gauči...

K ránu se rozloučili za neustálým blikáním malou pusou a obrovským objetím. Tahle noc se vydařila. Plácl s sebou do postele a do minuty usnul.

Odcházela šťastná. Nestala se jednou z mnoha, ona se stala jeho jinou. Stala se vzácnou tajemnou ženou, která rozesmála smutného klauna... Alespoň na tu jednu jedinou noc.

Ten den si noviny nekoupila, ani žádný jiný další den. Možná si je ten den nekoupil ani nečetl nikdo, protože ji nikdo nevolal, nikdo ji nepoznával a neukazoval na ni prstem... 

***

Nikdy se už nepotkali, ale ona vzpomíná na ten večer plný chutných palačinek s borůvkovou, jahodovou, meruňkovou marmeládou, s medem a skořicí.

Občas ho ‘potká’ na obrazovce, usměje se a řekne si: "Ano, tenhle patřil na krátký okamžik jen mně." 

***

Tahle píseň mi učarovala na první dobrou. Dostává mě zas a znova. 

... deštivé ráno v 1999 ...

... život je bláznivý ...

... potřebuju lásku ne hry...