Souhlasím s tím, že lidi trpící bipolární poruchou jsou schopni vykonávat povolání, pokud je jejich nemoc udržována. Pokud není, tak to na nich snadno poznáte. Mám s tím osobní zkušenost. Lidé jsou pořád tak zmagořený středověkým myšlením, že snad věří, že každá duševní nemoc je výsledek posadnutí ďáblem.

Na posouzení, zdali šlo o pochybení lékaře jsou tady profesní komise. Dát někomu výpověď na základě toho, že trpí bipolární poruchou je v 21. století ostuda.

Souhlasím s vámi i naše předčasně narozená dcera měla takto zavedenou infuzi a nikdy nás vůbec nenapadlo, že by se to mohlo nazvat týráním, myslím, že dnešní rodiče jsou moc útlocitní a stěžují si bez znalosti věci a zbytečně jitří proti lékařské nálady

Já jsem zase zažila velmi šikovné dětské lékaře i sestry,kteří i bránícímu se dítěti napíchli žílu napoprvé.Je to o zkušenostech a praxi.A pokud se fakt nedaří,je možnost dát kapat fyziologický roztok do podkoží,vydýchat se a zkusit to znovu nebo sehnat někoho  šikovnějšího.20-30 vpichů je moc,ať už byl pan primář nemocný nebo ne.A samozřejmě-jsou matky,které dokážou nechat dítě zdehydratovat tak,že se žíla nedá napíchnout,ale většinou dnes běží rodiče  s dítětem k lékaři hned,bohužel malé dítě s třeba rotavirovým průjmem se odvodní velmi rychle-to Vám asi nemusím vykládat.Myslím,že není potřeba se zastávat kolegy-jako pediatrovi a primáři k tomu by se mu toto nemělo stávat moc často.Naopak si myslím,že se matky nebo rodiče vůbec málo ptají lékařů-příliš jim důvěřují a to taky není vždycky dobře.Rodiče jsou zákonní zástupci dítěte a měli by vždycky vědět,co se s dítětem děje a bude dít a souhlasit s tím.