Vánoce, Vánoce přicházejí…A co s tím koncem světa…

A opět tu máme Advent, čas přípravy na Vánoce, pachtíme se po nákupech a těšíme se na nejkrásnější svátky v roce. Ze všech stran na nás útočí koledy, aby povzbudily naše nákupní šílenství. Koledy jsou sice vánoční písně, ale překrásné adventní a rorátní písně stejně prakticky nikdo nezná. Hospodyňky smýčí naše domovy a křesťané smýčí i svoje duše, aby se připravili na příchod Ježíška. Zrodí se nám Spasitel…

A o Vánocích se všichni snažíme, věřící i nevěřící, abychom se k sobě chovali lépe než předtím. Aspoň u té večeře, abychom na sebe byli hodní. Co kdyby Ježíšek nepřišel… Ovšem přijetí té Jeho Spásy spočívá v tom, že to, jak jsme na sebe hodní, nám vydrží déle, než jen u večeře. Někteří z nás se snaží z té vánoční Spásy žít celý rok.

Ježíšek. Narodil se nám Kristus Pán. A my se nad ním v Betlémě tetelíme něhou jako nad každým dítětem. Tedy někteří se tetelí při obcházení Betlémů, jiní jsou jen jako důstojný doprovod a ty zářící oči nechávají svým ratolestem.

Z toho Betlémského Dítěte vyroste chlap Ježíš Kristus a světu káže potřebu obnovy v Lásce, Pravdě a Svobodě. Jenže kněžská hierarchie káže zákony, příkazy a poslušnost. On káže o Lásce, Pravdě a Svobodě. A tak kněžská hierarchie se ho snaží zbavit. Když Ježíš dosáhne třiatřiceti let, podaří se Ho kněžím za pomocí lůzy a zákulisních jednání u římského místodržícího Piláta obvinit a odsoudit k potupné smrti na kříži. Ano, byla to vůle Boží, aby zemřel na kříži. Nešlo to jinak. A Ježíš se svobodně rozhodl tuto vůli Boží vzít na sebe, aby člověk mohl být spasen v Lásce, Pravdě a Svobodě. Jak my lidé jsme přijali tuto šanci na proměnu společnosti? Víme všichni.

A co říkáme konci světa? Dožijeme se vůbec letošních Vánoc? Konec světa očekávali lidé již v apoštolské době, přestávali pracovat a očekávali nečinně příští, že museli být apoštoly umravňováni. O konci světa mluvila Sibyla a mnozí z nás mají pocit, že se její proroctví právě nyní naplňuje. O konci světa mluvil Nostradamus a pokud vím, tak jím vyjmenovaná řada papežů končí. Ve škole jsme se učili o konci světa podle našich astronomů, který se nás netýkal, protože byl od nás vzdálen na miliardy let. V padesátých letech se hodně mluvilo o konci světa v souvislosti s tendenčním výkladem Janova proroctví. Konec světa byl mnohokrát mnohými sektami vyhlášen, ale nedočkali jsme se ho. Letos se bojí lidé konce světa předpovězeného v Mayském kalendáři na letošní předvánoční dobu.

Druhý příchod Ježíše Krista ohlašuje Písmo na konci světa a příznaky zde uváděné jsme vnímali již v padesátých letech a vnímáme je i dnes. Množí se maily obsahující nejrůznější proroctví o konci světa podle vzdělání jednotlivých současných proroků. Podobná aktuální proroctví jsme četli v éře komunismu. Sionské protokoly z konce devatenáctého století popisující vývoj společnosti, prorokovaly židovský holocaust, a končí zvláštním předáním moci, kterému budou předcházet rebelie lidí, které vlády nebudou schopny zvládat. Od dětství si uvědomuji riziko demokracie, že se vlády mohou chopit gauneři a obyčejní, normální lidé mají vymalováno na stovky let. Zažili jsme to po druhé světové válce a náznak zažíváme i dnes.

Jako by mnohá ta proroctví směřovala ke konci světa. Ti z nás, co se vyšvihli mezi nejbohatší lidi světa, se asi konce světa bojí. To tak bývá. My obyčejní o tolik nepřijdeme. A křesťané v tom mají většinou jasno: „Já jsem s vámi až do skonání věků“, řekl Ježíš Kristus apoštolům. A spravedliví křesťané mají po smrti přichystán příbytek úplně někde jinde. Všetečkové se ptají, jestli tam bude dost krásných děvčat, a gurmáni se ptají, jestli tam bude dost bašty. My obyčejní se tomu smějeme.

Tak jakž? Budou Vánoce? Budou!

Radostné Vánoce věřícím, nevěřícím i pochybujícím!