Soudy za znásilnění se množí

Nemohu do politiky. Určitě by se sehnal někdo, kdo by dokázal sešikovat zástup žen, kterým jsem zůstal v životě něco dlužný, a zavřeli by mne na doživotí.

Nebohý dnes dospívající chlapec, který hledá svoje zařazení v životě. Pokud vstupuje do života rodinou řádně nepoučený, musí zákonitě narazit, pokud chce přirozenou cestou poznávat, kdo jest žena, jaký je rozdíl mezi mužskou a ženskou sexualitou. S pubertou na něho přichází sexuální pnutí, se kterým se musí nějak popasovat. A právě ten vstup do života má dnes značně zkomplikován.

Chlapec musí projevit k dívce nějakou sexuální aktivitu, aby poznal, jaká bude její odezva. Ale neví, jak na to. Může lípnout holce pusu a uvidět, jak zareaguje. A reakce je různá od zálibného souhlasu až po facku. Ale ouha! Dnes jde o sexuální obtěžování!

Může být jemnější. Sáhne jí na zadek. Pokud je jí to nepříjemné, holka se důrazně ohradí: „To bylo naposledy!“ Nebo mu opět vlepí facku s důrazným slovním doprovodem. Ale ouha! Dnes je to na žalobu.

Některého puberťáka zmermomocní hormony tak, že prostě pevně sevře krásnou ženu v náručí a začne ji líbat. Ona se chvíli brání, ale záhy povolí a je jeho. Tak může i vzniknout trvalý vztah, ale často si to děvče časem rozmyslí a dá ho k soudu.

Skoro se dá říct, že bezpečnější je mužská samoobsluha. Na výpomoc sexuální pracovnicí takový chlapec většinou nemá. A dopady? Děvčata si dnes stěžují, že se o ně chlapci méně starají, že je nepotřebují. Bodeť by jo!

Každý máme jinou výchovu závislou na rodině, ze které vycházíme. Já sám jsem byl dlouhá léta držen v jakési izolaci bez sexuálních kontaktů. Asi v pětadvaceti letech jsem se teprve začas starat o život z tohoto úhlu. Zamindrákovaný chlapec se musel skrze svoje dobře vybudované skořápky probojovat do světa. Měl jsem stejně složitý vztah k ženám, jako měl Franz Kafka. Začal jsem studovat život teoreticky i prakticky. To bylo přehmatů!

Ale ten život byl nějak jednodušší. Jednou jsem přesvědčil „násilím“ nějaké děvče já a jindy „násilím“ děvče přemluvilo mne. Nikdo z nás si nestěžoval. Dnes je mi to pochopitelné. Vychovávali mne katoličtí kněží. Podívat se s chlípnou zálibou na ženu je hřích. Dotýkat se ženy, je hřích. Svádět ženu je hřích. Ale o souloži nemluvili. Aforisticky řečeno: Všechno je hřích! Kromě soulože.

Kultivace erotiky a sexuality určitou dobu trvá. Žádnému chlapci nespadne s nebe do klína. A tak stejně jako v ostatním životě i zde musí jít cestou pokusu a omylu. A chce to svůj čas. Zejména u zamindrákovaného chlapce to není tak jednoduché. Zvláště když normálně tato kultivace začíná nástupem puberty. Naštěstí spousta holek byla stejné tele, jako jsem byl já. A já se nějak k tomu spokojenému a spořádanému životu přecejen dobabral.

Ale dnešní pruderii jsem naštěstí nezažil! Kam se na ni hrabe křesťanská pruderie! Je to pruderie ex post!

..................................................................

Tento článeček jsem napsal již kdysi. Ale teprve teď jsem ho našel. Proto to zpoždění.