Sexuální predátor Šimek

Studem se propadám, že v takto posvátné době pro naši svobodu a v době vrcholícího zápasu naší demokracie s autoritativními režimy se zabývám obhajobou společenské nuly.

Nejde o moji osobu, nejde o obhajobu člověka, který je již na sestupné trajektorii „prach jsi a v prach se obrátíš“. Píši to spíš pro ty, kteří měli podobnou životní determinaci, jako jsem měl já, aby věděli, že je možné jim pomoci, a že vím jak.

Již od dětství jsem řešil spor ezoteriky s kritickou exaktností, střet náboženského narativu s exaktností a spor absolutní determinace člověka s lidskou svobodnou vůlí. To bylo pro mojí osobnost nesporným přínosem, ale bylo to spojeno s náboženskou asexualitou, kterou si dnes už těžko někdo dovede představit.

V době, kdy se chlapci seznamují s existencí žen a děvčata se seznamují s entitou mužů, já jsem dosáhl takové asexuality, že jsem ztratil poluce. Když mi bylo dvacet pět let, potkal jsem Hedviku. Pamatuji si jen jednu její větu „Bylo by tě škoda“, ale moje deformita byla tak hluboká, že mi nedokázala pomoct. Sama do deseti let zemřela na mukoviscidosu, kterou jsme neuměli léčit. Uvědomil jsem si, že něco se mnou není v pořádku.

Protože jsem studoval medicínu, v té době preklinické obory, začínal jsem rozumět lidskému tělu. Seznámil jsem se se základy psychoanalýzy Sigmunda Freuda a studoval základy neobehaviorismu, rozhodl jsem se, že si sám v této deformaci pomohu. Moje zděšení ze ztráty sexuálních funkcí se zklidnilo, když jsem se během dopoledne s jednou holkou pomiloval sedmkrát. Tím jsem se uklidnil, že vše je možné napravit.

Avšak upravit tělesnou funkční deformitu je lehčí, než upravit svoje deformované determinace v psychické oblasti. Tady se bez znalosti základů behaviorismu neobejdete. Tak jsem se neobešel bez experimentů se svým tělem, ale ani bez experimentů ve vztazích mezi muži a ženami. Musel jsem dohnat to, co jsem ve svém vývoji zanedbal. Experimenty se svým tělem dělám dosud v různých oblastech.

Moje asexualita a deformita v mezilidských vztazích mne vedla k nenávisti k Bohu, než jsem pochopil, že Bůh takovou askezi po člověku nežádá, že taková askeze je produktem zastaralého přístupu k náboženství.

Bylo mi umožněno se vrátit k lidské zkušenosti rozvíjené od nepaměti, že Bůh jest. Střet tohoto empirického poznání s kritickým exaktním myšlením mne přivedlo k tomu, že pokusy o důkaz Boží existence ve stvořeném světě není možný. Ale ani Jeho negace skrze hmotný svět není možná. Psal jsem o tom nedávno: ***

Můj život nebyl jednoduchý, byl složitý, ale jsem rád, že jsem díky tomu dospěl k hlubšímu vnímání života. Věřím v Boha? Když se dnes zpětně probírám svým životem a vnímám, s jakou lehkostí jsem byl provázen hodně nebezpečnými situacemi, nemohu si neklást otázku Božího doprovázení. A když s někým rozmlouváš, rozhodně tě nenapadne přemýšlet o existenci toho, se kterým si povídáš.

Nakonec život věřícího člověka je plastičtější. Když se necháš vést, otevře se ti zkušenost, že Bůh je jeden, ale náboženských narativů je nespočet. Můžeš přijmout zkušenost dalajlámy, když byl za Václavem Havlem v Praze, že náboženská soustava není to nejdůležitější, ale důležité je, žít podle ní.

Byl jsem velmi složitou osobou. Takové lidi si komunistické tajné služby vybírali k závazkům spolupráce. Těch snah bylo nespočet. Měli to se mnou těžké. Ani na šrajtofli naplněnou statisíci korun nemohli uspět u následovníka Ježíše. Málem mně chytli na holku. Takový krásný, blonďatý andělíček. Světlana. A to milování s ní! Udělala zásadní chybu agenta. Zamilovala se do mne. Když jsem ji hledal, setkal jsem se s ruskými mafiány. Přeložili ji na východní Slovensko.

Přes všechny ty svoje zmatky, jsem nakonec prožil normální život a založil rodinu. To znamená, že moje autotransformace byla úspěšná. Jen ten vhled do lidského těla a lidské duše mám hlubší. Takováto osobní zpověď může být pro mne nebezpečná, ale může pomoci tomu, kdo má podobné problémy.

Píšu, a jedním okem koukám do počítače, a druhým v televizi sleduji oslavy 17. listopadu 1989. Mám z toho dobrý pocit, že máme naději, že až se politici střetnou v parlamentních volbách, že liberální demokracie s občanskými svobodami a úsilím o právní stát zvítězí nad autoritativními režimy vedoucími k totalitě, které nám tu připravují autoritativní, populistické až antisystémové strany v nezřízené touze po moci.

Bůh chránil vyvolený národ, který se dostal z Mezopotámie přes Palestinu do egyptského otroctví, ze kterého je dostal Mojžíš. Jak? Čtyřicet let vodil Izraelce po poušti, aby během výměny dvou generací proměnil egyptské otroky ve svobodné lidi.

Nám zbývá ještě pět let. Vnímám nezasloužený Boží doprovod na naší cestě ke svobodě. A jen doufám, že na závěr naší cesty ke svobodě si nebudeme muset čichnout k totalitě jako Slováci.

Vážení přátelé! Děkuji vám za vaše reakce. Každá chyba je pro každého z nás přínosem. Chybami se člověk učí. Jedna americká dáma o chybách napsala knihu o 700 stránkách. Můj soucit se staříkem se vám jeví jako nepatřičný. Nerozporuji to.

Ale určitě uznáte, že náš spor mezi námi není tak nebezpečný jako potenciální nebezpečí našeho návratu Česka do společenství nenávistí a lží v náruči ruského agresivního imperialismu.