Pravda a lež

Těšil jsem se na Focus Václava Moravce dne 10/1-2017, ale byl jsem zklamán. Pojmy postpravdivý a postfaktický mně zůstávají cizí.

Když mluvil Miloslav Vlk, Marta Kubišová a primař Hoch, byly jejich řeči pro mne srozumitelné. Rozlišovali pravdu od lži. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský mne překvapil, že soudy pravda vůbec nezajímá. Pravda není podstatná. Podstatné je, jak svoje proklamace dokážeš obhájit. Ale ostatním jsem už nerozuměl vůbec. Ty ostatní už zajímá jen lež a výzkumy o lži.

Očekával jsem polemiku o svobodě slova. Mnozí z nás si zvráceně myslí, že svobodu slova představuje svoboda lhát. Prý máme každý svoji pravdu. Pravda snad ani neexistuje. V naší postmoderní době vedeme postpravdivé řeči a myslíme postfakticky. Trochu mi to připomíná stavbu Babylonské věže.

Primitivní národy v džungli tomu nerozumí, co je to lež. Prostě mluví pravdu a nechápou, k čemu je to dobré nemluvit pravdu. My zase často nevíme, proč bychom měli mluvit pravdu a nelhat. Ano, Desatero z hory Sinai se nám stává cizí. Jsme chytřejší než Bůh. Pravda už není souhlas našeho poznání s okolním světem.

Bábel zůstal nedokončen. Civilizace bez pravdy končí. Jak dlouho si budeme trvat na relativnosti pravdy?