Naší společnosti chybí cíl. Chybí nám budoucnost!

Šéfredaktor Respektu (20/2019:3) Erik Tabery klade čtenářům otázku, co s tím: Chybí nám vize do budoucnosti, chybí nám sjednocující program společnosti. Co dál. Chybí nám společný sen.

Máme všechno, splnily se nám všechny naše sny, nikdy v historii jsme se neměli tak dobře a lépe se snad už ani mít nemůžeme. Vyplnil se nám sen konce devatenáctého století mít svůj stát. Vyplnily se nám sny dvacátého století. Zbavili jsme se dehumanizovaných společenských systémů, komunistického a nacistického. Podařil se nám návrat do společenství kulturních evropských národů. Dříve se nám splnil sen o rovnoprávnosti mužů a žen. Splnil se nám sen z doby divokého kapitalismu o větší sociální spravedlnosti, máme takřka komunistické jízdné a komunistické zdravotnictví.

Máme vše, kromě sjednocujícího programu společnosti do budoucnosti. Chybí nám již dlouhá léta vize, co bude dál. Na výzvu Erika Taberyho se dovolím připojit k hledačům snu do budoucnosti. Erik Tabery píše: „Jsme svobodní, žijeme v unikátní éře bezpečí, jsme relativně bohatí a zdraví...“ Podle Nicolase Freuda žijeme ve strachu z budoucnosti naší společnosti, strachu ze změny klimatu, strachu posilování autoritářů a slábnutí liberálních hodnot, což snižuje kreativitu při hledání řešení problémů naší současné společnosti.

Žijeme si jak prasata v žitě. Ale nadále se rozšiřuje naše neúcta k Pravdě. Prezidentská zástava ji hlásá marně. Pod svícnem největší tma! Žijeme v postfaktické době a lež dostává stejnou úctu jako pravda. Ztrácí se úcta k druhému člověku. Jakoby pohrdání Bohem se rozšířilo na pohrdání člověkem. Ztrácí se úcta ke spravedlnosti a otevírá se znovu cesta zlovolným pudům závisti, nenávisti a strachu. Ztrácí se vzájemná úcta ke svobodě mojí i druhého člověka ústící do lhostejnosti ke svobodě a lhostejnosti k liberální demokracii. Ztrácí se osobní odpovědnost za naše slova a činy. Plácáme nesmysly a konáme nesmysly.

Naši politici v parlamentu vytváří zákony, které jsou v rozporu s přirozenou spravedlností, v rozporu se selským rozumem, v rozporu mezi sebou navzájem. Často si tím politici usnadňují život, ale občanům jej zbytečně komplikují. Pracovní podmínky se stále zesložiťují. Žít a pracovat mimo normální struktury nebo žít jen na sociálních dávkách je jednodušší.

Co potřebuje naše společnost, bez čeho nepřežije? Co má být prioritou v naší společnosti, která se stane vizí pro většinu z nás? Když má politik priorit mnoho, nemá prioritu žádnou!

Já vnímám prioritu v obnově mezilidských vztahů, v obnově úcty ke druhému člověku, což zároveň představuje úctu k pravdě, úctu ke spravedlnosti, úctu ke svobodě a úctu k odpovědnosti. Bez této obnovy mezilidských vztahů tato společnost skončí.

Hlavní je odpovědnost za moje slova a moje činy, odpovědnost za moji rodinu, odpovědnost za moje děti, odpovědnost za moje nejbližší, odpovědnost za můj majetek, odpovědnost za kvalitu mojí práce. Jak těžko se nám hledá dobrý řemeslník, dobrý lékař, dobrý politik...

Každý řemeslník byl veden ke kvalitě a odpovědnosti svým mistrem. Pro každého mistra bylo prestiží vychovat vynikajícího řemeslníka. Kde dnes jsou? Pro každého lékaře bylo prestiží vychovat dalšího dobrého kolegu. My tuto výchovu dnes komplikujeme, až znemožňujeme. Proč? Je důležitější získat peníze ze vzdělávání, než skutečně vzdělat? Dobrý politik není ten, kdo přesvědčí nejvíce lidí, aby ho volili, ale ten kdo přináší dobré zákony pro společnost, kdo odpovědně řídí společnost a vede ji do budoucnosti. Kam se ztratili tito politici? Naši politici prošustrovali důvěru v zastupitelskou liberální demokracii a tak je dnes náš stát řízen spíše direktivně. Pro všechny z nás je nejdůležitější naše osobní odpovědnost za naši práci. Kam se ztrácí naše odpovědnost?

A tak se mi jeví jako klíčové pro budoucnost naší společnosti výchova k odpovědnosti. Výchova v rodině, ve škole, na divadle, v knihách, v novinách, všude. Každý má povinnost vést k odpovědnosti. Ale to je běh na hodně dlouhou trať!

Výchova k odpovědnosti se většině občanů jeví stejně zbytečná jako víra v Boha, jako balast, který nám brání v rozletu. Takže výchova k odpovědnosti, bez které se naše společnost neobejde, se nejspíš nestane tím jednotícím prvkem společnosti. A my to sjednocení našich cílů potřebujeme teď hned. Včera bylo pozdě!  Babišovo Czech republic first podle Trumpa nám asi nepomůže!