Multikulturalismus?

Vnímám jej jako zradu našich politiků na našich občanech. Myšlenka zdánlivě přínosná, ale ve skutečném provedení zhoubná.

Není pro mne podstatné, zda tato myšlenka vznikla v Americe nebo v Evropě. USA jsou státem mnoha kultur sui genesis. Takový byl jeho vznik i jeho vývoj. V tomto prostředí zdánlivě došlo k obohacení jednotlivých kultur. Ale já skutečný efekt vnímám jako jejich relativizaci.

A důsledkem této relativizace kultur mohla sice někdy být aktivizace členů některých kultur, mezi něž řadím krajinské spolky, ale převážně došlo k postupné ztrátě aktivity jednotlivých kultur, rozdrobení náboženství na nejrůznější učení a sekty…

Takové občanstvo se lépe řídí a ovládá, až si kladu otázku, zda multikulturalismus není ideologií na lepší ovládnutí společnosti. A už vůbec si neodvažuji klást otázku, proč se americký multikulturalismus stal vývozním artiklem.

Ale vraťme se do Evropy. Kolem Středozemního moře se nejúspěšněji rozvíjela civilizace a vytvářely se kulturní celky na vyšší úrovni sjednocené svým náboženstvím. Postupně přicházejí pochybnosti, nejednotné myšlení občanstva, ztráta důvěry ve vlastní civilizaci, morální úpadek a konec té které společnosti.

Na evropskou scénu přichází křesťanství, vystavené na učení Ježíše Krista. Tři století se probojovává k životu, institucionalizuje se a další staletí se střetává samo v sobě v podobě dobyvačné křesťanské ideologie a kristologické čistoty. Toto myšlení Ježíše Krista sjednocuje Evropu a dává jí sílu k rozvoji společnosti, dává jí sílu kulturní, politickou i ekonomickou.

Pak na evropskou scénu přicházejí francouzští volnomyšlenkáři a jednota myšlení se drolí. Posmrtné blaho se člověku vzdaluje a hledá se blahobyt v tomto životě. Nemusíme si to chtít všichni přiznat, ale i v těch zhoubných ideologiích minulého století stojí v jejich základech křesťanství jako motor společnosti. Ve skutečnosti fašismus a komunismus jsou vlastně křesťanské ideologie na scestí. Člověk hledá blaho, svoje blaho, ale hledá ho jinde než u Ježíše Krista. Ano, již tehdy šlo svým způsobem o multikulturalismus. Evropské myšlení se valí jakýmsi samospádem, původní křesťanství nahrazuje nacionalismus nebo internacionalismus a není síly, která by těmto ideologiím dokázala vytvořit hráz. Najednou v tom evropském multikulturalismu nemáme z čeho. Chybí jednotící princip.

A dnešní postkomunistická doba? V Evropě se rozvíjí multikulturalismus na úrovni politické a privátní. Od minulého století masivně roste příliv lidí odlišných etnicky a nábožensky, kteří vyžadují svůj životní prostor, svoji svobodu a svoji autonomii v majoritní společnosti bez řádné inkulturalizace, bez přijetí kulturních a právních norem společenství, ve kterém chtějí žít.

Původní myšlenka multikulturalismu je jistě dobrá, v Evropě slušný člověk již víckrát nechce ani komunismus, ani fašismus, ani holocaust. Je však to současné rozmělňování norem společnosti skutečně přínosem? Neztrácí naše evropské společenství sílu, akceschopnost a životaschopnost? Nehrajeme si na úctu k druhým kulturám a neztrácíme svoji kulturu, na které byla postavena tato dnešní Evropa původně?

Privátně si hrajeme na prehistorické evropské kmeny, hledáme jejich božstva, hrajeme si na indiány, hrajeme si na přírodní společnosti, hrajeme si na křesťany, o nichž ztrácíme povědomí. Je to taková divná škola hrou, ve které se ztrácejí reálie a září tvůrčí fantasie.

Není takovýto politický i privátní multikulturalismus nebezpečím pro budoucnost Evropy? Nestává se touto cestou Evropa hříčkou v rukou mocností? Nepotřebuje Evropa znovu najít svůj jednotící prvek? Nepotřebuje Evropa obnovu lásky a úcty k člověku?

Neotevírá se P.P. František se svojí Církví v nové lásce k člověku, opřené o lásku Boha k člověku a člověka k Bohu, ve skutečné lásce Ježíše Krista, kterou neznáme, protože nás ji naši rodičové, učitelé a vychovatelé neučili? Není to cesta k vzájemné úctě, svobodě, toleranci a lepší společnosti? Není to hráz i bezbřehému, potenciálně nebezpečnému multikulturalismu?