Doktore, jsem plně na Vaší straně. Já mám svého, praktického lékaře rád a věřím mu, ač mne nabádá ke změně životního stylu, není hrubý ani nátlakový. Chápe  mne. Všichni jednou zemřeme, záleží jen jak a to si nikdo z nás nevybere.

V Británii většina lidí nezná jiného lékaře než rodinného. Děda toho nynějšího léčil dědy svých současných pacientů. Je nejenom lékařem nemocí fyzického těla, ale i duševní rádce. Zná dokonale rodinnou anamnézu svého "klienta" a tak ví, co má původ rodový a co je výsledkem současných změn.

S takovými prkotinami jako je zlomená ruka nebo noha, obstrřk bolaveho kloubu a pod, si poradí praktik. Chodit s každou maličkostí za specialistou do města, to tam není v módě, jako u nás. Můj poznatek je, že se lidé tam, kde fungují rodinní lékaři ,specialistům spíše vyhýbají, protože stojí hromadu peněz a času.

Myslím si, že zdravotní systém by měl byt založen na dobré práci praktiků, ne na přebujelé sítí drahých specialistů a monstrózních i proto ukrutně provozně nákladných nemocnic, kam se posílají pacienti s každou "pitomostí"! Ale to by ministři zdravotnictví nesměli být bývalí ředitelé nemocnic.

Takovou představu jsem měl i já. Ale vysvětle to našim politikům, že lékaře tupcem nezastoupí, jako to dělají u manažerů...