Liberální demokracie

Mnozí vzdělaní mužové mne poučují, že demokracie s přívlastkem není demokracie, a protože se to stalo též součástí ruské hybridní války, přijměte moje vysvětlení.

Pojem „liberální demokracie“ užívá šéfredaktor Respektu Erik Tabery již od Listopadu. Vnímám to tak, že jde o demokracii opřenou o základní principy demokratické dělby moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, které vzájemně do svých kompetencí nesmí zasahovat. Současně jde o garanci občanských svobod a zejména svobody slova, která přináší možnost kritiky vládní politiky. Vzpomeňme jen, jak právě tuto kritiku těžce nesli Miloš Zeman a Andrej Babiš, ale i Tomio Okamura.

Úsilí ingerence moci výkonné do moci soudní jsme pozorovali u Václava Klause, když chtěl organizačně zasahovat do chodu soudů svým neúspěšným pokusem o odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové. Ingerenci moci výkonné do moci soudní jsme pozorovali také u Miloše Zemana, když chtěl vstupovat do živých kauz a ovlivňovat tak soudní rozhodnutí.

Podmínkou zachování liberální demokracie je zachování občanských svobod, zejména svobody slova. Toto je dlouhá léta porušováno Viktorem Orbánem v Maďarsku a nyní aktuálně je to porušováno na Slovensku premiérem Robertem Ficem, který likviduje svobodu slova, aby mohl svými zásahy do tisku a umělecké tvořivosti v klidu svobodně autoritativně budovat slovenskou společnost podle svých představ.

Uvědomme si však, že i u nás je řada politiků, kteří se snaží již dnes omezovat svobodu slova svými nadávkami na novináře, ovlivňováním televizních a rozhlasových rad v zájmu svého politického vítězství bez ohledu na naši liberální demokracii. Pokud bychom si je vyvolili za své představitele dopadli bychom minimálně stejně jako Slováci nebo Maďaři!

V současné době je naše svoboda slova nabourávána nelogickými, falešnými politologickými a společenskými názory, které do nás semení ruská hybridní válka usilující o rozložení naší společnosti do antagonistických skupin, což umožňuje snadné ovládnutí společnosti zevním agresorem.

A právě za jeden takový nátlak ruské hybridní války považuji proměnu obsahu pojmu „liberální demokracie“. Mnozí z nás používají slovo „liberální“ ve významu „liberalistický“. Ale to je rozdíl! Liberalistická je společnost na západ od nás, která ve své svobodomyslnosti zachází k podivným nevědeckým absurditám, které se snaží šířit do světa.

Klíčovým pro toto pochopení je pro mne překlad latinského slova „libertas“, které česky znamená „svoboda“. Tak to vnímám já. Ale pozor! Slovo „libertas“ lze také přeložit jako „svobodomyslnost“. Jenže to je o něčem jiném!

Žijeme v době postfaktické umocněné petrohradským trollingem, který proměňuje pravdu v lež a lež v pravdu. Za tím účelem (dle investigace týdeníku Respekt) ruské tajné služby zřídili v Petrohradě veliký ústav, kde jeho dobře placení zaměstnanci právě toto měli za úkol. Po vyzrazení se přestěhovali, ale stále tuto destrukci šíří v Evropě, v Americe a po celém světě.

Zamysleme se, proč asi jsme vedeni prosazovat demokracii bez přívlastku? Protože kromě liberální demokracie je také demokracie autoritativní vedoucí společnost do autoritářských režimů, jejichž vrcholem je totalita!

A u nás máme také autoritativní strany bez vnitřní demokracie, které usilují o vítězství ve volbách. Tyto strany budou prosazovat autoritativní demokracii bez občanských svobod! A autoritativní režimy vrcholí v totalitě. To chceš? Já ne! Komunistické totality pod dohledem ruských tajných služeb jsem si užil dost!

Již od druhé světové války jsme prošpikováni ruskými tajnými službami, pod jejichž vedením komunisti u nás v roce 1948 provedli svůj puč a vyvražďovali nejlepší syny a dcery našeho národa. Dnes jsme prošpikování ruskými tajnými službami mnohem více. A nejsou u nás politici a strany, kterým by nevadilo nám vládnout pod dozorem ruských tajných služeb? Proč je stále volíme? To už Rusové naši občanskou společnost tolik duchovně zmasakrovali?