Končí evropská civilizace?

Společnost bez úcty k pravdě, lásce, svobodě, bez úcty k druhému člověku, bez úcty k přirozeným vztahům a úcty k občanské svobodě? Taková společnost má dny sečteny.

Evropa ve středověku prošvihla čas svého sjednocení postavitelného na kvalitních vztazích na úrovni. Navíc v minulém století byla poznamenána fašistickým a komunistickým hnutím. Oboje, fašismus i komunismus, jsou postaveny na ďábelské závisti a nenávisti, na rozdělení společnosti a jejím ovládnutí. Závist a nenávist jsou vynikající prostředky k rozdělení společnosti a její destrukci.

Pokud chci něco nového, kvalitního vystavět, musím jít cestou konzervativních hodnot, lásky, pravdy, přirozených vztahů a občanské svobody. Stavět je obtížné, destrukce je snadná a jednoduchá.

Tu komunistickou závist a nenávist, falešný nacionalismus, vzájemné okrádání, korupci a protekci jsme si elegantně přenesli přes sametovou revoluci a přidali ďábelské systémy tunelování, klientelismu a defraudací a přikryli je doživotní nevinností  našich politiků. A produktem je totální destrukce společnosti, se kterou si nikdo neví rady.

Totální destrukci prožíváme v podmínkách pro podnikání, ve zdravotnictví a ve všech oborech společnosti včetně politiky. Tato destrukce nabývá obludných rozměrů a nikdo neví, co s tím, jak toto skončí. A protože toto není naše specifikum, ale stejné problémy prožívá celá Evropa, znamená to snad nevratný konec evropské kultury a civilizace?

Já vnímám jedinou cestu z tohoto společenského marasmu. Obnovu konzervativních hodnot ve společnosti. Ale jak? Církve by měly být nositelky těchto konzervativních hodnot. Ale pro společnost jsou tyto církve většinou nepřijatelné. Proč?

Církve pro svoji tradiční nesrozumitelnost pro moderního člověka nejsou současným člověkem přijímány.  Je vina v moderním člověku nebo v církvích? Myšlení moderního člověka se valí nekoordinovaně vpřed. Vpřed? Kamsi! Já vnímám vinu na církvích, které lpí na starých historicky vzniklých poučkách a teologických systémech, které se dostávají do konfliktu s poznáním světa, a nakonec i s novou teologií.

Teologie a z ní vycházející náboženství mají smysl jen tehdy, pokud jsou srozumitelné obyčejnému člověku, pokud vycházejí z reality a jsou stavěny na pravdivém pohledu na člověka a skrze něj i na pravdivém pohledu na Boha. Mystika nevede k nereálnému, iluzivnímu pohledu, pokud stojí na pravdě, lásce a svobodě. Na tom staví i moderní teologie, která se tak stává šancí nejen pro křesťany, ale pro celou společnost, i pro celou Evropu.

Přečti si novou knihu Tomáše Halíka „Chci, abys byl…“ Jeho čtivý poetický jazyk ti otevře nový prostor, ať se cítíš být křesťanem nebo atheistou.