Katolická teologie na rozcestí

Doc. MUDr. Jiří Šimek, C.Sc. vydal knihu „Vážený pane profesore…“, ve které vyzývá mons. Prof. PhDr. Tomáše Halíka Th.D., dr.h.c. k dialogu o teologických otázkách. Autor má tři atestace z medicíny a vyučuje lékařskou etiku.

Kniha je jakousi zpovědí věřícího člověka, který se poctivě vyrovnává se současnou katolickou teologií a prožívá dilema hledajícího člověka. Prožívá střet složitého dnešního člověka s teologií vycházející z potřeb člověka středověkého. Stojí u vchodové mříže a hledá někoho, kdo by ho uvedl do Boží lásky. Ostýchá se jít ke zpovědi, která ztratila svůj psychoterapeutický náboj a tedy smysl jako takový pro současného člověka.

Probírá i manželské konflikty a jejich biologické příčiny a jejich střet s rigidní katolickou morálkou. Probírá i střet přirozených biologických vztahů s morální teologií. Klade morálním teologům otázku jejich vztahu k rozvedeným a znovu sezdaným párům, zda vyloučení těchto párů ze svátostného života by nemělo být řešeno více cestou milosrdenství Ježíše Krista a cestou milosrdenství současného papeže Františka.

Aristotelsko-tomistická filosofie, na které je vystavěna středověká teologie, začíná být pro současného člověka příliš těsná. V postmoderní současnosti dochází k relativizaci pravdy. Jsme si vědomi, že svým poznáním se můžeme Pravdě jen přibližovat, ale nedokážeme ji bezezbytku pojmout.

Hlásání jediné pravdy bylo ve středověku příčinou někdy i těžkých bojů o pravdu. Kromě islámského fundamentalismu jsou naše boje již dávno otupené. Jsme si vědomi, že i různé protichůdné pravdy mohou mít svoji věrohodnost, protože závisí na našem úhlu pohledu.

Proto i Boha vnímáme v různých teologiích různě a je zcela neproduktivní vzhledem k potenciálnímu dialogu stavět svoji pravdu jako axiom. Tím bychom znemožnili dialog, jak čteme na mnoha místech u Tomáše Halíka. Předpokladem dialogu však není opuštění náboženství, ve kterém jsme byli vychováni, ale naopak zachování si svého přístupu v úsilí obohatit jej dalším zorným úhlem. To samozřejmě platí i o víře, že Bůh není.

Je legitimní otázka, zda na současné fenomenologii jednou vykrystalizuje moderní teologie. Zatím se to tak nejeví. Zatím se musíme učit od Ježíše Krista úctě k pravdě, úctě ke druhému člověku, úctě ke svobodě druhého a úctě ke spravedlnosti. Ale především se musíme učit lásce k Bohu a druhému člověku.