Kapitalismus nebo socialismus?

Mnoho lidí nadává na náš současný kapitalismus. Ale i mnoho lidí nadává na náš současný socialismus. Tak jak je to?

Tak především: V průběhu dějin, od dob zcela přírodního člověka až do dnešní přetechnizované doby, nelze upřít, že člověk bohatý i chudý se má stále čím dál tím lépe. O tom není pochyb, že naše životní úroveň stoupá. Stačí se podívat z okna. Kolik aut tam stálo v první půli minulého století, kolik aut tam stálo v Listopadu1989 akolik aut tam stojí dnes. To je přirozený pokrok dějinného člověka, který nesouvisí ani s formou vládnutí, ani se světovým řádem.

Ten pokrok má i svůj rub. Koupíš si varnou konvici a ona nevaří., koupíš si boty a ony se ti rozpadnou během několika dní, koupíš si masný výrobek a maso v něm nenajdeš… To nebývalo. Ale ve středověku mnozí neměli ani tu imitaci masa. Tento rub pokroku jde ruku v ruce se ztrátou odpovědnosti, ztrátou osobní cti a ztrátou občanských svobod.

Ale vraťme se k zadání: Kapitalismus nebo socialismus? Kapitalismus je odvozen od slova kapitál. Představuji si jej poněkud jinak, než co tu dnes máme. Kapitalismus byl původně postaven na konzervativních křesťanských hodnotách, které mu umožnily jeho pozitivní rozvoj. Kdeže ty loňské sněhy jsou… A navíc ten kapitál nemovitý i movitý se nám stále proměňuje v kapitál fiktivní. Může to vůbec ještě být kapitalismus?

Žili jsme v komunistickém socialismu s potlačováním tvůrčího individualismu, potlačováním osobnosti a s potlačováním přirozených vztahů. Mezilidské vztahy jsme utvářeli podle nejrůznějších ideologických konstrukcí. I rozvoj technický se podroboval politickým ideologiím. Svobodu nám představovali jako poznání nutnosti, a kdo hledal její hranice, byl v kriminále.

Přišel Listopad. A my jsme žili nadějí, že vše bude jinak, že konečně poznáme svobodu, přirozené vztahy a kapitalismus. Přiznám se, že já jsem si v tu dobu nevšimnul, jak hluboce se nám přesunula Evropa k socialismu, k socialistickému plánování, k socialistickému myšlení, k socialistickým vztahům, ke znevážení přirozených hodnot, ke společenskému konstruktivismu a k levicovému inženýrství. To mi na současné podobě Evropské unie vadí.

A tak není divu, že naše levičácké myšlení vycházející z komunistického socialismu, se u nás mnoho kupředu nepohnulo. I politická scéna byla uměle rozdělena na „pravicovou“ a „levicovou“. Já to tak vnímám, že byla rozdělena bez ohledu na skutečně typické pravolevé vidění.

Pokud přijmeme, že těžiště na pravolevé škále tkví právě v rozdílném vztahu k levicovému konstruktivismu a k pravicovému tvůrčímu individualismu, k rozdílnému chápání ceny přirozených vztahů a občanské svobody, pak si snadno uvědomíme, že zde máme jen levicové strany. Strany ODS a TOP 09 tyto pravicové hodnoty přirozených vztahů prostě ve své praxi také nectí a naopak žijí levicovým konstruktivismem. Pravicovost rozhodně netkví v tom, že sloužíme kapitálovým oligarchům a miliardářům, z jejichž čestného i méně čestného úspěchu mohu mít provizi.

Pak ale není divu, že neznalí nadávají na kapitalismus, když žijí v socialismu. Tak to vnímám sám. Kam se nám ztratily přirozené mezilidské vztahy a kam se nám vytrácí občanská svoboda?

Někdy mám pocit, že titíž, co nám vládli před Listopadem, nám vládnou dnes nadále a socialistické až komunistické myšlení nám po Listopadu ve společnosti přetrvává. Pak ovšem není divu, že ti, co nás před Listopadem poučovali o krutosti kapitalistů, nám to nyní chtějí ukazovat v praxi. Bez konzervativních hodnot, na kterých byl postaven, je ten kapitalismus divný.

Naši straničtí komunisté nás možná budou chtít podle svojí ideologie přesvědčovat, že žijeme v globalizujícím se imperialismu, jakožto vrcholném stadiu kapitalismu. Já se však nemohu ubránit dojmu, že žiji ve vrcholném socialismu, kterýmžto ovšem není komunismus, jak nás iluzivně učili. Vrcholné stadium socialismu vnímám jako totální rozvrat společnosti, který dnes prožíváme.

Nejsem politolog. Jsem laik. Smyslem není poučení. Smyslem je jen provokace k myšlení, abychom nebyli ovcemi jdoucími tupě na porážku.