Kam se řítí to naše zdravotnictví mílovými kroky?

Právě jsem objevil před léty napsaný a dosud nepublikovaný článek. Přesto je vysoce aktuální! Jak je to možné? Žádná proměna zdravotní péče v duchu přirozených vztahů se od Listopadu nekonala. Proto ho předkládám.

Jako lékař jsem zastupoval kolegu. Jsem zděšen, do jaké černé díry naši politici tlačí naše zdravotnictví. Rozhodnutím politiků se proměnil trpící pacient v poroučejícího klienta a lékař se proměnil v hokynáře.

Černou dírou se ve světě myslí rozevírající se nůžky mezi vyšetřovacími a léčebnými možnostmi a mezi finančními prostředky na zdravotní péči. V Česku rozumíme černou dírou rozevírající se nůžky mezi neomezovanými požadavky klientů a omezenými finančními prostředky. Tyto nůžky se rozevírají stále mnohem rychleji. Již dávno nemají zdravotní pojišťovny na nákladnější zdravotní péči, na kterou se musí zcela nesystémově skládat občané po zveřejnění problému v televizi.

Ke mně do ordinace chodívávali trpící pacienti, kteří potřebovali moji pomoc. Využil jsem svých širokých, povšechných znalostí a pomohl jsem. Pokud problém přesahoval moje znalosti, požádal jsem specialistu o dovyšetření. Podobně byla odstupňována i nemocniční péče. V okresní nemocnici pracovali specialisté v rozsahu celého oboru, na krajské úrovni byli specialisté v podoborech a ve fakultních nemocnicích se pěstovala věda a výzkum. Za komunistů byla ještě jedna zvláštnost, paralelní komunistické zdravotnictví opírající se o zvláštního stranického lékaře v každém okrese, vojenské nemocnice a na vrcholu byla Ústřední vojenská nemocnice.

Dnes je skutečně trpících pacientů méně, převládají nikým neomezovaní, poroučející klienti, kteří samozřejmě nerozumí medicíně, ale požadují určitá, speciální vyšetření, speciální léky, které si vyčetli na internetu. A tak do ordinace převážně přicházejí zdraví klienti přinášející štos provedených vyšetření potvrzujících jejich zdraví. Svědomitý praktický lékař by měl dodatečně zjistit, kdo ho kam poslal a proč, nebo kam šel sám, co tím bylo sledováno, posoudit validitu přinesených vyšetření v hodnotě desítek až sta tisíc korun, jejichž negativní výsledek svědomitý praktický lékař většinou znal již předem. Na tato nesmyslná znehodnocení potřebnosti vyšetření však lékař nemá čas a ani mu ho klient nedopřeje. Spěchá. Tím ztrácí lékař zpětnou vazbu a možnosti dalšího odborného růstu.

Takovýto systém selhává již dnes. Takovýto systém nelze zaplatit. Proto nejsou peníze na personál, ani na léky. Jak hodlají tuto černou díru řešit naši politici? Levičáci, sociální demokraté nemají potřebu řešit, kudy se peníze ztrácejí, a budou to řešit jen doléváním peněz z našeho státního rozpočtu. Ale i tato cesta má svoje limity. Zdravotnictví postavené na socialistické ideji zdravotnictví zadarmo pro bohaté i chudé končí v nedostupnosti kvalitní zdravotní péče, i když dnes to většinou ještě nevnímáme.

Pravičáci to budou řešit přímými platbami klientů ve zdravotnictví a mohou si tak se sociálními demokraty do nekonečna podtrhávat politické stoličky, jako to dělají dosud. Budou nám tvrdit, že jde o pravicovou politiku. Ale to vůbec není pravicová politika! Pravicová politika staví na přirozených vztazích, na občanské svobodě a na nezávislosti na státu. Na rozdíl od levicové politiky, která staví na sociálním inženýrství, nectí přirozené vztahy, omezuje občanské svobody a pěstuje občanskou závislost na státu.

Jenže politika ODS a TOP 09 je ve zdravotnictví socialistická, staví na sociálním inženýrství, odmítá přirozené vztahy (kam patří i osobní odpovědnost pacienta za proplacení zdravotní péče), a odmítá svobodu lékaře léčit svého pacienta podle jeho potřeb. Ale pak i pravicová politika našich „pravičáků“ bude levicová, pak není možné postavit naše zdravotnictví na nohy, protože i pravičáci budou reformy zdravotnictví jen předstírat a budou dělat jen kosmetické úpravy našeho levicového, sociálního inženýrství.

Žijeme v době klientelismu a korupce a preferování manažerů nad ostatními odbornostmi. Bohužel vycházíme z moderní představy našich manažerů, že jakákoliv manažerská chyba se dá napravit, protože při každém porušení rovnováhy systému vznikne nová rovnováha. Je však scestnou chimérou, pokud si myslíme, že tato nová rovnováha bude zákonitě lepší. A to platí nejen ve zdravotnictví! Riziko je dnes o to větší, že místo kapitalismu Baťova střihu jsme zde vystavěli klausovský kapitalismus, který vnímám jako socialistický či mafiánský.

Bez sebevědomých občanů, svobodných a nezávislých na státu, kteří dokážou rozpoznat prázdné lži a falešná pozlátka, se komunistického marasmu nikdy nezbavíme.

MUDr. Bohumír Šimek, praktický lékař v.v.