Přední český infekcionista z Nemocnice na Bulovce Jiří Beneš Prosím tedy, nebavme se o tom, jestli „roušky ano“, nebo „roušky ne“, ale o tom, kdy je na místě je používat. Kdy to má smysl? Když bráníme velké expozici a bezprostřednímu riziku šíření viru. Rouška je krátkodobá šikovná ochrana, kterou by měl mít každý trvale u sebe jako první pomoc. Můžeme ji použít, kdykoli se cítíme ohroženi, třeba tím, že někdo v okolí kašle nebo smrká. Pak nás rouška bude chránit, sice ne dokonale, ale rozhodně dost, aby množství virů nebo bakterií, jimž jsme vystaveni, bylo co nejmenší. Jak se člověk může nakazit například v tramvaji? Pokud člověk normálně jede tramvají, má zavřenou pusu, nekýchá, nesmrká a nekřičí, nemá moc možností, jak virus šířit. I kdyby právě prodělával bezpříznakovou infekci, množství viru, jež kolem sebe rozšíří, je zanedbatelné. Proto si myslím, že plošné nošení roušek například v tramvaji není za současné epidemiologické situace na místě. Lidé by si ale roušku nasadit měli, pokud se sami necítí dobře nebo když přistoupí někdo smrkající či kašlající. Kvůli riziku přenosu kontaktem, například z kontaminovaného madla nebo tlačítka, je důležité si nesahat při pobytu na veřejnosti do obličeje a také nejíst dřív, než si po návratu domů umyjeme ruce. Těmto reflexům a návykům je třeba se naučit.
