Ano, tohle je článek hodný humanisty. Euthanasie se zjeví vždy ve chvílích nějaké lapálie, další roky o tomhle tématu pes neštěkne a staří lidé budou opět na okraji zájmu, jak doposud. Dík.

Pracuji s velmi starými lidmi a nemyslím si, že legalizace asistovaného skonu by nějak byla schopna vylepšit jejich životy. Ani omylem, to téma je jen naše, oni jsou rádi za každý další den. Spíš by to vytvořilo tlak, o kterém jste se zmínil v diskuzi pod článkem.... a já ještě dodám - zase poněkud zhoršilo mezilidské vztahy i mezigenerační vztahy. O etice tu nehovořím, všiml jsem si, že militantní zastánci zabití s pěknými slovy, tuhle oblast problematiky nějak opomíjejí. Ptám se: No co by to bylo za společnost, kde je zabití vydáváno za akt lásky?

...ale každý jsme jiný...

Oba moji rodiče, umírali ve velikých bolestech a poslední týden už zřejmě ani moc nevnímali, že na něi hovořím. Kdyby byla možnost, svolit k euthanasii, tak to bez váhání udělám, protože vidět mámu a tátu se takhle trápit a vědět, že už je to jenom čekání na smrt je tak hrozné, že to nikomu nepřeji.

Rodiče zjevně nebyli v hospici a jejich léčba nebyla adekvátní.

Ale neadekvátní léčba jako důvod k euthanasii je mi málo.

Cháááá. Účinná antidepresiva, nenechte se vysmát. Máte rozhodně 100% pravdu že lepší než eutanázie je kvalitní paliativní péče a celkově lepší standard péče o staré a umírající. Jakákoli legalizce eutanázie by podle mne musela být tímto podmíněna protože to je až poslední možnost. A co lidé s neurodegenerativními chorobami? Představte si jaké to musí být umírat kousek po kousku a přitom si to ten stále menší kousek vás uvědomuje.Vážně by jste to chtěl nechat dojít až do doby kdy už nepoznáváte členy své rodiny a 99% času nevíte kde jste a co se děje?

Nemohu se zbavit pocitu, že euthanasie je řešení především pro pozůstalé.

"Chceme ho (pacienta) zbavit bolesti tělesné i psychické, chceme ho zbavit deprese, aniž bychom řešili bolest nebo depresi."

A nejde spíše o to, že to chce on sám ? A nejde jen o bolest. Pro někoho může být daleko horší představa, že má zbytek života strávit vyměšováním do plenek se všemi těmi peripetiemi kolem.

Každý jsme jiný. A těžko si dělat na to názor, když sami do plének nevyměšujeme.

Je to jedna z otázek, na kterou žádná odpověď není ta správná ale ani ta špatná. Nedávno jsem viděl reportáž o člověku, který kdysi chtěl eutanázii, protože věděl ,že jeho nemoc mu neodkladně způsobí nezměrné utrpení. Byl si toho utrpění vědom a chtěl se tomu vyhnout. Na druhou stranu je nebezpečí, že po eutanázii budou volat i ti, kterým lze ještě alespoň relativně pomoci. Jak říkám, není správná ani špatná volba.

analgetika nejsou li podávána krátkodobě v z člověka defacto dělají feťáka který bez chemie nemůže žít... navíc otupují mozek a člověk je beroucí NIKDY nebude na svých skutečných mentálních kapacitách.

a antidepresiva - to je cílené zasahování do elektrochemie mozku - tím defacto měníte kým člověk ve skutečnosti je.

Lidská mysl (a nebo duše chcete li tento iracionální termín použít) je soustava elektrochemických výbojů pohybujících se po neuronech... funguje skutečně jenom binární logikou "vzruch projde/neprojde" podle přítomnosti chemikálie na neuronovém spoji.

Oboje jsou účinné nástroje pokud člověk potřebuje krátkodobou opravu... ale představa že je do někoho pumpujeme 60 let jenom proto abychom ho udrželi naživu je pro mne nechutná... to co udržujeme naživu je v takovém případě jenom troska zcela závislá na chemikáliích a v tom není žádná důstojnost.

Nechat toho člověka zemřít jako to co skutečně je, místo toho co z něj trvale vyrábíme chemikáliem je co se mne týká mnohem důstojnější.

Stejně tak je důstojnější nechat vyhynout zvířata která už nestačí na přežití v prostředí... ať umřou v "divočině" jako to co skutečně jsou místo aby jsme ty živé fosílie drželi v zoo.