Díky špatnému systému zdravotní péče zemřel pětačtyřicetiletý otec rodiny.

Prezident České lékařské komory Milan Kubek již delší čas upozorňuje na to, že naše zdravotnictví je rizikové pro naše pacienty. Marně! Chybí lékaři a chybí sestry! Není, kdo by mohl předávat svoje zkušenosti!

Lékařské vzdělávání je zvláštní. Po šestiletém usilovném studiu jste promováni, dostanete titul MUDr. a nejste vůbec nic. Znáte jen hluboké podklady pro svoje praktické studium. Ve skutečnosti teprve po promoci začíná vaše příprava pro funkci lékaře, která se ve svém základním vzdělání ukončuje kolem třiceti let vašeho věku, a lékař smí samostatně pracovat a měl by dostávat adekvátní plat. Máte možnost si konečně koupit svoji ordinaci, ale žádná banka vám na ni nepůjčí. Mladý lékař je pro banku nejistý. Máte možnost studovat ke druhé atestaci, která vám umožní v pětatřiceti až čtyřiceti letech zastávat funkci vedoucího lékaře ve svém oboru. A optimální čas pro mateřství mají lékařky již za sebou.

Lékař po promoci nemůže pracovat sám bez dozoru atestovaného lékaře.  Ale často pracovat musí. Navíc v šíleném přetížení přesčasy a v přetížení počtem výkonů. Často pracuje ve stavu „nevidím a neslyším“ a musí stanovovat správnou diagnózu. V takovém stavu především lékař nesmí komunikovat s doprovodem, pokud se chce vyhnout konfliktní situaci.

Největší zradou pro začínajícího lékaře je to, že prakticky nikdy nepotkáte pacienta s učebnicově popisovanými příznaky, a že v té džungli příznaků, kdy ten největší nemusí být hlavním příznakem, se musí lékař rychle orientovat. Jak, když nemá zkušenějšího za zády?

Dříve určoval samostatnost svého sekundáře primař oddělení, který odpovídal za chod celého oddělení i za práci svých sekundářů. Šlo o osobní odpovědnost. Dnes nikdo za nic neodpovídá. Osobní odpovědnost se hledá až u soudu, kdy hledáme porušení práva, ale osobní odpovědnost ve skutečnosti není dána osobní, reálnou zkušeností, ale zákonem. A to je špatně! Protože skutečnou garanci vašich dovedností může dát jen ten, kdo má za vaši práci osobní odpovědnost. Pokud není tlačen nedostatkem personálu!

Co se stalo? Nezkušená, přetížená lékařka neřešila správně infarkt myokardu. Měla pracovat pod dohledem atestovaného lékaře, který byl také absolutně přetížen. Takové selhání je v této situaci přirozeným vyústěním. Vedení nemocnice samozřejmě nedostatek personálu a jeho přetížení prostě nebere. Má nastavené parametry, které tyto kolegyně nestihly provést. Jsou viny a odsouzeny. Mladší lékařka odešla z nemocnice. Možná i opustila zdravotnictví jako takové. Nedivil bych se. Obě měly odejít z nemocnice včas. Neměly přijmout tu všeobecnou exploataci lékařů.

Čtyřicetipětiletý muž nemusel, zemřít, kdyby se problémy zdravotnictví řešily včas. Nejsou lékaři, nejsou sestry, zbytek zdravotníků je přetížený, vyhořelý, nejsou učitelé, nejsou peníze. Jak to chcete řešit, pane ministře?

Respekt 10/2019:14-19