České zdravotnictví se propadá do socialismu

Potřebujeme zná pravdu! Proč stále lžeme lidem, že za méně peněz budou mít více muziky?

Nejsou peníze na zaplacení veškeré zdravotní péče. Nejsou a nebudou. Nejsou ani nikde jinde ve světě. Vědecký a medicínský pokrok nezastavíš. A tak se ve světě mluví o rozvírajících se nůžkách mezi možnostmi medicíny a možnostmi ekonomického systému tuto nabídku financovat.

Pokud stát umožní občanům beztrestné zneužívání zdravotní péče, pak toto rozevírání nůžek se urychluje. A pokud v zemi politici umožní, aby se z peněz na zdraví občanů ztrácelo padesát miliard korun ročně…

Peníze nejsou a nebudou. Pacienti to doplatit nesmí, protože jsou také voliči. A politici toto umožňující by nebyli znovu zvoleni. Pojišťovny to doplatit nemají z čeho. A stát to doplatit odmítá. Kdo tedy ve skutečnosti doplatí zdravotní péči? Proč emigrují kvalitní čeští lékaři ze země?

Za panování komunistů z dnešního pohledu bylo zdravotnictví ještě v plenkách. Ale už jsme věděli, že zdravotní péče je dvojí. Pro komunisty a jejich kumpány jsme měli zdravotnictví vojenské s mimořádnými výhodami. A pro ostatní občany bylo zdravotnictví civilní, více omezované.

Věděli jsme o vyšetřovacích metodách v cizině, ale u nás nebyly dostupné. Věděli jsme o lécích v cizině, ale ani ty u nás nebyly dostupné. Jen ti „lepší“ komunisty prověření lékaři směli vycestovat na odborné kongresy, kde byli pověstní tím, že z propagačních stolků firem shrnuli všechny propagační léky do svých připravených velkých tašek, aby je doma mohli jako největší svátost udělovat komunistům a svým známým.

Řadoví lékaři, včetně primářů, kteří nebyli v té jediné správné straně, se těžko dostávali k těmto světovým novinkám. A dokonce měli jedinou možnost, pokud chtěli přežít, museli tyto novinky před občany tajit.

Systém zdravotnictví byl mnohem dokonalejší a méně zmatečný než dnes, ale utajování léčebných možností bylo jeho nepříjemnou součástí. Přístup ke zdraví byl omezován věkem. K tomu takovou perličku: Dělali jsme si interní semináře, a když jsem podle jedné učebnice přednášel, že etiologii vysokého tlaku vyšetřujeme jen do čtyřiceti let, tak pan primář jen sarkasticky poznamenal: Tak to už by se mne netýkalo.

A já vám čtenářům kladu otázku: Takové zdravotnictví doopravdy chcete? Náš současný sešup do socialistického zdravotnictví naši politici nechávají padat samospádem. Opravdu na tom nechcete nic změnit?