Cenzura

Úsilí o pravověrnost je s člověkem od nepaměti. Kdo prožil komunistickou cenzuru a autocenzuru, kdo poznal ruskou cenzuru s eliminací autorů ze společnosti, dobře ví, o čem píšu, pokud budu psát o dnešní cenzuře.

Snaha o pravověrnost byla pro člověka důležitá, když žil v kmenových společenstvích v zájmu udržení životaschopnosti určité skupiny lidí. Již od nepaměti zde nacházíme vyvyšované kasty vládců, válečníků a kněží.

Kněží usilují o jednotu společenství, dodávají sílu bojovníkům a kontrolují vládnoucí kastu, aby ženy mohly pečovat o společnost a rodit jí válečníky ochraňující společnost. Tak to bylo, je a bude.

Kasta kněží držela jednotící ideologii, hledala pravdu a omezovala přístup k pravdě. To se děje stále, jen místo kněží mluvíme o ideolozích a jejich aktivistech. Omezování přístupu k pravdě nazýváme cenzurou.

Ideologie slouží k ovládání společnosti a k rozšiřování moci zevní expanzí. Pokud omezuje svobodu člověka, člověk se čas od času proti ní vzbouří. Proto společnost vytváří aparát a jeho omezování pravdy označujeme pojmem cenzura.

Svoboda je síla společnosti umožňující člověku poznání, pokrok a cestu do budoucnosti, síla, která při jejím omezování čas od času bouchne jak Papinův hrnec a dochází k revoluční destrukci společnosti a životadárnému přeskupení sil.

Každý z nás slyšel o ruské carské cenzuře a o cenzuře za Karla Havlíčka Borovského. Jaroslav Hašek ztělesňuje cenzuru ve Švejkovi do postavy Bretschneidera. Od druhé světové války u nás ruská cenzura udržuje moc ruských tajných služeb nad komunisty a nad naší společností až po dnešní dobu.

Ruská cenzura je součástí ruské hybridní války. Kdo nesděluje tu jedinou správnou, ideologickou „pravdu“, je brutálně eliminován. Umírá v oprátce, jako Milada Horáková a Heliodor Pika, nebo vypadává z okna, jako Jan Masaryk. Tak tvrdé jsou východní zvyky, které jsou pro normálního Čecha nepochopitelné.

Vzpurný novinář je vyhozen na dlažbu a zůstává bez koruny. A tak vzniká autocenzura umožňující novinářům přežití. Novinář píše jen to, co se po něm od mocných žádá. Zpronevěřuje se novinářskému cechu, že je solidností zveřejňovat jen informace ověřené ze dvou nezávislých a důvěryhodných zdrojů, a tak se proměňuje v placeného propagandistu.

Dnes žijeme v prostoru ruského zájmu a jsme pod tlakem ruské desinforamční hybridní války. Kromě ruských agentů zde fungují četní proruští čeští aktivisté.

Ruské propagandě napomáhá internet. Na něm po Sametové listopadové revoluci vznikají desítky proruských serverů hlásajících opět ruské „pravdy“, budujících nenávist vůči Evropské unii, vůči Americe, vůči obrannému společenství Severoatlantické aliance, pobuřujících lidi proti místním vládám a vládám Evropské unie, a pěstujícím vstřícnost vůči představitelům Ruské federace.

Tyto proruské servery se navzájem propojují, přebírají mezi sebou proruské zpravodajství, omezují se vzájemně na své zpravodajství, čímž vytváří iluzi novinářské důvěryhodnosti. Následně útočí na věrohodnost korektních zpravodajství České televize a Českého rozhlasu, útočí na veřejnoprávní média a usilují o jejich podřízení jediné vládnoucí straně v zemi, ukončením systému financování koncesionářskými poplatky.

Cenzuru lze také provádět přílišným úsilím o pravdu, zahrnutím člověka přehršlí bezcenných informací a vynecháním informace podstatné, která se do zpravodajství nevejde.

Cenzuru lze také provádět hyperkorektností, požadováním ozdrojování zdroji, které neexistují. Taková cenzura brání lidskému poznání a omezuje svobodu člověka.

To je, jako bychom chtěli po Issacu Newtonovi ozdrojování jeho čtyř zákonů mechaniky. Vysmál by se nám. Naštěstí jeho dovednost prosadit se byla větší než moc umlčet ho. To, že někdo definuje myšlenku první, ještě neznamená, že není pravdivá.

Jenže Issacu Newtonovi bylo umožněno, jak je v akademické obci zvykem, nové myšlenky přednést a bylo o nich diskutováno. Buď byly v akademické obci v diskusi přijaty a platily, nebo obhájeny nebyly.

Dnes je zvykem nedovolit nové myšlenky přednést, nepovolit diskusi, nebo za diskusi považovat prosté dehonestace. Pravda, i ve středověku platila svoboda projevu jen na akademické půdě. Pokud někdo s novými myšlenkami vystoupil mimo akademickou obec, mohl být upálen.

Zachovejme si vždy svoji svobodu a usilujme o svobodné hledání a hlásání pravdy, jediné objektivní reality! Cenu pravdy znal Ježíš z Nazaretu, hlásal ji Mistr Jan Hus a cenu pravdy také pro nás tradoval Václav Havel. Ježíše umlčeli židé na kříži, Mistra Jana Husa umlčela Církev ohněm a Václava Havla se snaží umlčet stoupenci lži a nenávisti, a současná proruská propaganda.

Pokud si chceme udržet liberální demokracii s občanskými svobodami navzdory současným propagandám, musíme přijmout odkaz Václava Havla, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Jak prosté! Jen pravdou a úctou k druhému člověku, můžeme zvítězit nad jakoukoliv pokořující propagandou a nenávistnou ideologií!

……………………..

Také o cenzuře:

Odkaz

Státní převrat začíná nenápadně:

Odkaz