Čeká nás v podzimních volbách postkomunistický puč?

Na první pohled jde o naprostý nesmysl. Ale zamysleme se nad tím, čím vším se naše doba podobá době poválečné, která umožnila komunistům své vítězství v roce 1948 a nám ztrátu naší svobody a svrchovanosti.

Druhá světová válka přinesla celému světu, Československo nevyjímaje, hospodářskou a hlavně morální devastaci. Sovětský svaz pod vedením krutého masového vraha Josifa Vissarionoviče Džugašvili Stalina již před válkou připravoval svoji mocenskou expanzi v Evropě.

Někteří naši komunisté se jezdili do Moskvy učit, jak demokratům zakroutit krkem a podepsali spolupráci s ruskými tajnými službami, jako ku příkladu budoucí komunistický předseda vlády Zdeněk Fierlinger.

Po válce byla pro nás nepředstavitelná bída. Politika byla díky prosovětskému vládnímu Košickému programu ochromena a komunisté do té bídy přinesli vynikající program obnovy státu s vykreslením nejkrásnějších zítřků. Jen málo lidí vidělo do zákulisí poválečné československé politiky.

A tak se stalo, že do čela země byli zvoleni komunisti řízení ruskými tajnými službami. Pak po vzoru Ruska byli u nás vyvražďováni nejlepší synové a dcery našeho národa našimi komunisty. Část naší společnosti po zkušenostech s německými fašisty prchala ze země, část se za svoji zem obětovala jako Heliodor Pika, Milada Horáková nebo Jan Masaryk.

A tak zkáza německého nacionalismu pokračovala zkázou sovětského internacionalismu a na více než čtyřicet let jsme byli sovětským protektorátem, bez viditelného německého protektora, ale skrytého sovětského dohlížitele.

Ze slušných, solidních lidí komunisti udělali nenáviděné „nepřátele pracujících“, zabrali jim majetek, vyhnali je z jejich bydliště a některé nevinné lidi dokonce odsoudili a nahnali je do uranových dolů, kde Rusům těžili uran do atomových bomb, kterými nám dnes vyhrožují, že nám je bouchnou nad hlavami, když nebudeme poslušní kremelské věrchušce.

.

Ale zkraťme to a vraťme se k hrozbě puče v podzimních volbách. Dnes nežijeme ve hladu a chudobě jako po válce, ale žijeme v době autoritativní a destruktivní opozicí vytvořené alternativní iluze hluboké drahoty a chudoby, za kterou prý může současná Fialova vláda.

Naše společnost je prošpikována agenty ruskými a českými, vysoce postavenými proruskými aktivisty, jejichž jména mezi námi kolují s jejich evidenčními čísly a krycími jmény, ale všichni se bojí toto zveřejnit naplno.

Není podstatné, zda jde o dílo našich proruských agentů nebo jde o destruktivní ruské formy hybridní války, ale jisté je, že většina národa ochotně přijímá narativ ruské propagandy, postupně ztrácí smysl pro demokracii s občanskými svobodami a stále více by jim nevadila autoritativní vláda (Fico, Orbán, Putin). Dle průzkumu jsou ochotni volit autoritativní strany směřující společnost k autoritativnímu režimu. Dokonce lhostejnost k totalitnímu režimu se blíží k padesáti procentům!

Nepochybuji, že je u nás řada autoritativních stran, kterým by nevadilo vládnout pod dozorem ruských tajných služeb. Jsou u nás strany vědomě vytvářející falešnou virtuální realitu, které volají i po demokracii a svobodě, ale ve skutečnosti jim jde jen a jen o jejich moc a vládu. Třebas i pod ruským dohledem. Tomu říkám postkomunistický puč. Děkuji, čtyřicet let pod ruskou nadvládou mi stačilo!