Proč tak dlouhé a kam se nám poděla filozofie! Např. Kant, Feuerbach abych nedráždil Marxem. Nebo již filozofie skončila nadobro a musíme se znovu potácet mezi náboženstvím a naší "živočišnou" přírodní podstatou. Nejde o Boha, jde o podstatu lidství, jde o to jak se ze "zvířete" stane člověk! Jde o výchovu k lidské společnosti ...

Karmuji za velice zajímavé přemýšlení a za ryzost ve sdělení osobního postoje.

Domnívám se, že velké úskalí se ukrývá ve fenoménu "náboženství", které se až příliš snadno stává určitou škatulkou nebo systémem, za něž člověk ukryje a víceméně pohodlně se veze "v daném systému", který jakoby za něj rozhodoval i ve věcech svědomí. A pak se Bohu žel, "ve jménu systému", jaksi až příliš snadno páchají i skutky velice špatné. (Náboženské války, krutost, vraždění údajných "bezvěrců", vzájemné násilnosti kvůli "odlišné podobě" toho kterého "náboženství".) Někteří autoři (například Toynbee) poukazují na psychologickou past "absolutizace". Což v podstatě znamená, že stoupenec toho kterého náboženství, či celá větší skupina stoupenců, absolutizuje sebe sama do pozice zastánce "jediné absolutní Pravdy" a domněle v jejím jménu si osobuje právo chovat se přísně, nemilosrdně, bezohledně a krutě k "těm ostatním - pomýleným". Pak mezi fanatickým zastáncem nějaké náboženské škatulky a fanatickým zastáncem některé z nenáboženských ideologií není vůbec žádný rozdíl.

V příbězích z evangelií vystupuje velmi jasně Ježíšův kritický, odmítavý postoj vůči "náboženskému systému" striktně trvajícímu na doslovném dodržování tisíce různých předpisů a sahajícímu příliš rychle k nemilosrdnosti, odsouzení a trestu smrti (viz příběh záchrany ženy před ukamenováním). Milosrdenství, shovívavost, odpuštění, láska k člověku, slitovnost, vlídnost, laskavost v chování a vnitřní svoboda jsou nekonečně víc, než všechny "náboženské" předpisy.

Jistě: určitá pojmenovaná soustava základních norem, a určitý kodifikovaný "obsah víry" je nezbytný. Ale ověřuje se životem. A je platný jen tehdy, když se - v plné svobodě svědomí - prakticky projevuje tím, co je vyjmenováno výše: milosrdenstvím, odpuštěním, shovívavostí, laskavostí, vnitřní pravdivostí atd.

Díky, Marku, za diskusi a moudrá slova. Máme blízký náhled na Ježíše! Pokora nám často chybí a jen pýcha vede k nesmyslným válkám! Pravdivá pokora před Bohem a před naším poznáním!

Bože milý, jsi-li, chraň duši mou, mám-li nějakou

KHB

Náboženství je kolektivní neuróza, respektive funkce individuální psychiky, jež produkuje bohy, kteří mají za úkol těšit a uspokojovat dětinské touhy dospělého. Sigmund Freud

Škoda, že sis nevzal čas na přečtení článku! Nebo jsi ho nepochopil?

Ach Bože..

Nejsem nikoho apoštolem. ,,Jenom" člověkem, tedy pokračovatelem svých lidských předků. Líbí se mi však ,,definice" Boha. Tato: ,,Jsou-li lidé jeho dětmi, pak BŮH jsme MY. LIDÉ. Neb každý máme Boha. V sobě."

p. Jiroudek: