Sedmero krkavců

Doba inspiruje a ti nejpodlejší určují, co je možné. Je třeba si ještě k tomu uvědomit, kolik lidí na světě by naše poměry pokládali za velmi slušnou variantu ráje.

Tajnosti

Tajná jsou jen společenská pasiva.

Kdo je vytvořil, už se na ně ani nedívá…

Na každém státním postu už dnes naše vlast něčím visí,

někde množstvím, při kterém se uvažuje o demisi…

Tam, kde jeden politik mluví o mnoha milionech,

druhý přicmrndává jen cosi o několika bilionech…

Přibývá problémů, o nichž mluvit není radno,

Ví se jen, že radní, zastupitelé, poslanci či senátoři zase možná padnou…  

Na vině je tentokrát to, co zdědili…

Jejich předchůdci si hoví v akciích…

Soudy se shodly, že procesy skončit nemohou,

že jsou nuceny při každém stání hrát roli víc než ubohou…

V zákonech je stanoveno, kdy se obvinění nemusí hájit,

a soud musí proces podle norem sbalit.

Tak to probíhá několik let

a čeká se, až Nejvyšší soud prohlásí, že čas už všechno dokonale smet‘…

Co na to říká bohyně spravedlnosti Diké?

Jen znechuceně mávne rukou, jak je v Česku zvykem…

Už dlouho se u nás dumá,

jak vysoká by měla být suma,

aby bezdomovec bez problémů vyšel a nemusel krást.

a poté bez výčitek svědomí milovat mohl svou vlast…

Vychází to na trojnásobek průměrného důchodu,

pokud by nenavštívil žádnou hospodu…

Suma s hospodou se teprve počítá:

Takovou prý nedisponuje ani státní elita…

Ivo Rittigovi nepatří skoro nic-

oficiálně je pánem z Nemanic…

A to přesto, že se šířily fámy,

jak je svým majetkem světoznámý…

Tuší se jen, kolik nakradl a kolik nemá,

nikoli kam všude nějaká ta jeho miliarda byla uložena…

Ivo Rittig poté, co se u soudu omluvil, že jeho výpovědi budou víc než nepřesné.   

detailně popsal, jaké je jeho současné kapesné.

Svítí-li slunce, opaluj se,

je-li tmavá noc, zadekuj se.

Prostě jen dělej, k čemu tě nutká obloha…

Na to, abys měnil svět, je každá tvá dispozice ubohá.

Nad tím nelkej,

máš-li vodu a chleba, jsi velkej…

Umíš-li mnohou báseň přednést zpatra,

nemusíš být ještě zralý pro psychiatra.

V kolébání po vlnách daktylu či trocheje

je velká naděje,

že objevíš, proč lidé rádi pějí…

Jdou vlastní cestou, nikdy ne po šlépějích!

  Svět tě nevyzvedne do nebe,

dokážeš-li se postarat o sebe.

Spíš tě ocení, když se přidáš k stáji,

kde všichni další vydělávají.

K jejich spokojenosti stačí, že jsou výš a před tebou…

Tebou jen nepříjemné zametou.