Restituce

Histoirické újmy se řeší velmi obtížně. Spousta okolností je zapomenuta, na mnohé pravdy se doba dívá z opačného konce, Pokud se někomu přeje, je to především proto, že mu dlouho přáno nebylo vůbec. Téměř všichni souhlasí, ale v nuancích každý s něčím jiným. Skutečnoistí zůstává, že cesta vede terénem krkolomným. Všichni účastníci dějů současných by měli na paměti, že je třeba všechnio dělat tak, aby křivdy minulé nebyly řešeny křivdami novými.    

Prezident se od církevních restitucí distancoval a dal napolo ruce pryč,

tím dal najevo jen výhrady – nic méně, nic víc.

Možná si řekl: Co dělat mohu,

když na restituce čeká tolik bohů?

Především by to mělo spravedlivé být!

Pochybnost by vyvolalo, kdyby v tom byl Žid…

Tak ať vše proběhne dřív, než na Hrad přijde Fischer

Pak by se mohlo třeba nalévat do úplně jiné číše…