Pravda dneška...

Zjevné, i když skrývané bývá osočování. Může mít podobu chvály a vyjadřovat despekt, Může předstírat  chvalozpěv a znít jako výsměch. Stačí zaměnit slova a výsledný účinek je opačný. Řekneme-li o prezidentovi, že jako první hlava státu navštívil naši vojenskou misi v Afghánistánu a vojákům předal balíčky s potravinami, a v nadpisu  zdůrazníme, že jim rozdal tatranky,  je jasné, že se na bitevním poli choval jako mezi dětmi v mateřské škole.  Nesugeruje se někomu, že jeho duševní potence není přiměřená jeho postavení? A tak to jde pořád dokola. 

Každá doba bývá něčím zahlcena,

i když není naplněna

a z rezerv má bolení hlavy…

Týká se to hlavně oficiální slávy….

Včerejšek nám národních umělců odkázal do foroty!

Tituly je po sametu proměnily na exoty…

Nové tisíciletí vsadilo spíše na laureáty řádů, medailí a cen, a také na profesory!

Těm, kterým tituly prezident neudělí, je povinen říci sorry, sorry, sorry!

Jinak mocná intelektuální lobby v médiích sdělí světu,

že hlava státu je zralá na odstavení k ledu…   

To je pravda dneška.

Kdo se nepřidá, prosperitu zmešká…