Kladruby jsou bez viny

Časem každý zjistí, že odpopvídá, i za co nemůže.  Ale nejen odpovídá, ale i trpí.  Právo přesahuje hranice a je vymáháno tím razantnějí, čím víc je nerovné.  Ta vymahatelnost je jednosměrné. Upev%nujeme si pozici mezi  postiženými... Komu vlastně  patří ty banky, jimž jsem jako občan  trohoto státu povinován?    

Nezadlužil jsem se ani korunou,

ale zvolení „snobi“ dokážou všem dluhy podsunout.

A tak budu vinen tím, že jsem tu domovem,

že podle ústavy jsem s nimi jak bratr na roveň…

Dokonce na roveň jako dobrovolný komplic,

takže se mi jejich bujení mozků dostane až do plic

a bude ohrožovat všechno kolem…

Celá ta mašinérie je jen každou chvíli tažena jiným volem…

Vlastně jiným spřežením s uzdou u huby…

Bezpečně jen vím, že v tom nemají prsty Kladruby!