Kdo je vinen...

Tragédie, osobní i společenské, nejsou jevy mimořádné. Někdy jsou častější, jindy jen občasné. Přáním každého je, aby se ho netýkaly. Od toho, jak se to komu daří, se pak  odvíjejí osudy šťastné a ty druhé. V zájmu státu je, aby těch šťasných bylo co nejvíce...   

Chybí nám klid a nadhled…

Takové klima nepřišlo náhle!

Připlížilo se utajeně při aplaudování všech, kteří kradli.

Nikdo nepočítal ty, kteří po ožebračení vlastní rukou padli!

Vinen byl „osud“, nikoli stát…

I v budoucnu otvírat tyto kauzy se budou všichni bát!  

Jednou jim budou zbudovány expozice,

tak jak je dnes někde mají oběti barokní inkvizice…

Ale navštěvovat je nebude v módě žádné reformní vlny!

Nikdy se nepřipíjí pohárem, který je bolesti plný…