Haiku z loňského deníku

Haiku jsou svým ustrojením předurčeny k tomu, aby poučily nejdříve autora a posléze i čtenáře o důležitosti každého vloženého detailu a o významu každé slabiky či slova jako "stavebního" prvku.  V celistvosti pak o tom, že psát není legrace, i když jde třeba přímo o humor. 

Na pestrou májku

z popudu paní Vesny

složil jsem haiku.

Rozkvetlá růže!

A celé lidstvo žasne,

co všechno zmůže.

Rozehnat mraky

dokáže slunce zlaté

jak dravec straky.

V první  bleduli,

již sníh  zpočátku mate,

Vesnu  poznáte

Na konci léta

svět v  barevné paletě

pestře odkvétá.

A ptáci zobou,

bez obav a výčitek,

že by šli s dobou.

Hejna vlaštovek  -

podzimní manifesty,

čtení na cesty...

Zavoní  lípa

a hned nejedno ptáče

radostně pípá.

Letní slunovrat?

Když Bůh slunci z našich vrat

hodí zpátečku.

Rozmarné léto

ještě nikdy nevyřklo

životu veto!

Zimní slunovrat?

Světlo si začne sílu

po kapičce brát...

První sněhulák,

náš z nebe spadlý známý...

Jen do roztání.