Co stačí

Spokojeností sice dnešní doba neoplývá, ale k uzoufání to není. Možná by alespoň k mírnému obratu postačilo dosící větší frekvence pozitivních informací. Proč upozorňovat, že 20% matutantů nezvládlo maturitu z matematiky, když  lze  tutu informaci nahradit faktem, že jich 80% bylo úspěšných.  Tak lze přistupovat k  půl milionu nezaměstnaných. Lze přece vyzvednout skutečnost, že stát dokáže do svého sociálního programu půl milionu občanů, aniž se zhroutí...    

Stačí naivita, tolerance a víra

a národ akceptuje rozhodnutí jakéhokoli byra,

ať se zrodilo v parlamentě, partaji, zastupitelstvu či radě města…

Všechno pak proběhne bez jediného podezřelého gesta

a stát je opět chudší a má blíž k chátře!

Poté, co každého občana letmo osloví:„Upřímnou soustrast, bratře!“ -

V závěru sebekriticky dodá:

„Toho sametu, že nevydržel, je škoda, škoda, škoda…

 Na úrovni státu, krajů, obcí a měst máme dluhy –

byli jsme jen špatně placenými sluhy,

ale kdo nás vlastně platil, je pro nás dodnes záhada…

 Na to, aby nás národ včas vymetl, nikdy neměl košťata!