Ušlechtilost a větší rozhled se neodpouští v žádné době

Taky se vám nelíbí, co se kolem - ve světě i doma - děje? Televize je toho plná: hladomor v Africe, násilnosti v ulicích měst, zkorumpovanost politických špiček… Jsme tu na světě proto, abychom bojovali o holý život jako lidé v Somálsku, vydobývali si svá práva při rozbíjení výloh, pálení aut, při loupení a přestřelkách v ulicích, trpěli pokrytectvím politiků? Pokud vidíte, že ne všechno je v pořádku, můžete v duchu dnešní doby dělat to, co většina lidí; nadávat, naříkat, být z toho rozladěný, konsternovaný, smutný a nevědět kudy dál. Že bychom se narodili do špatné doby? Že by někdo tam nahoře před naším narozením zamíchal nesprávnými kartami a omylem pro nás vylosoval špatnou dobu i zemi? Anebo jsme přesně na tom místě, kam patříme? Poznat pozadí (příčiny) našeho zrození na planetu Zemi, právě teď, to je „vyšší matematika“…  netrapme se tím, co dosud neznáme. Pokusme se pochopit, co smysluplného je záhodno se svým životem udělat. K vysvětlení si vypůjčím životní příběh Avicenny, muže, který žil na přelomu 10. a 11. století na území dnešního Iráku. Neptal se, je-li na Zemi patřičně, ač měl všechno milionkrát těžší. Celý život utíkal před fanatickými zastánci islámu, kteří by ho bývali s chutí upálili.    

Ušlechtilost a větší rozhled nežli byl standard té doby, to se neodpouštělo ani tenkrát. Chlapcův moudrý otec se ale nepřikláněl k fanatickému pojetí islámu, rozhodl se dát svému synkovi veškeré dostupné vyšší vzdělání. Mladíka nejvíc zaujalo léčení. Během dvou let vstřebal vše, co mu tehdejší nauky o lékařství mohly nabídnout. První „zkouška ohněm“ na sebe nedala dlouho čekat. Nejvyšší představitel státu, emír, mnoho let těžce nemocný, léčený od všech věhlasných lékařů, chřadl den za dnem víc a víc. Vzpomněli si na Avicennu a ten ho postavil na nohy. Co byste si asi přáli vy, kdyby se vám povedl takovýto husarský kousek a mohli byste si vybrat jakoukoliv odměnu? Avicenna odmítl zlato i perly a přál si jediné: volný přístup do palácové knihovny, která obsahovala další díla učenců. Studoval, přemýšlel, léčil, psal. Napsal i knihu Kánon lékařství… Nic nedal na to, co si myslelo okolí – předběhl své vrstevníky o celá staletí. Podle jeho knih se řídili učenci na středoevropských universitách, když k těmto lékařským výšinám konečně dospěli – v 15. a 16. století, tedy 500 let po jeho úmrtí. Avicenna říkal, že „Největším posláním lékařů je štěstí rozdávat se.“ Léčení těla spojoval s léčením duše nemocného – byl vlastně dál nežli současná medicína, která nitro člověka z léčebného procesu vyhnala. Zabýval se komplexní léčbou od stravy, přes léčení cukrovky, žloutenky, tuberkulózy, operoval oční zákal i nádory v mozku, zvládal císařský řez, odstraňoval močové kameny… došel až k léčení rakoviny. V čase, kdy v raně křesťanské Evropě existovalo pouze primitivní ranhojičství, v Iránu se Avicennovým přičiněním rozvíjí vědecká medicína na takové úrovni, k níž evropské lékařství dospívá až v průběhu 17. a 18. století.

Proč to všechno píši? Máme otevírat nový vědecký obor? To prosím ne, věda a technika není panenkou sedící v koutě, řítí se kupředu mílovými kroky. Ale co když odlesk Avicenny je v každém z nás a něco nového světu přinést máme? Samozřejmě, že není možné vzít jednoho člověka a napasovat na něho příběh člověka druhého. Nikdo z nás nezopakuje to, co prožil Avicenna. Ale co si z něho můžeme vzít je nápověda, symbol. A víte, že to samé ukrývají i česká slova, že prazákladem, nápovědou, symbolem slova budoucnost je „ctnost“? A dokonalost je „dokola ctnost“? Že by tady u nás v Čechách v této době bylo možné „předběhnout dějiny“? Zdá se vám to nepochopitelné, protože i tady platí, že ctnost se nenosí a větší rozhled se neodpouští?

…a stejně nám nic jiného nezbývá, nežli s tím začít.