Proč jsme na tom tak blbě?

Jak to, že někomu zabírají prášky po určitou dobu a po nějakém čase už není možné pomocí prášků udržet nemoc na uzdě?   

Proč někomu prášky zabírají a druhému na stejnou nemoc nepomáhají – a jde o lidi podobného věku, kteří se moc neliší ani způsobem svého života?Proč se někde daří udržet virus na uzdě a nám, i když jsme ve srovnatelných podmínkách (zákazy, roušky) se to nedaří? Svědčí to o tom, jací jsme diletanti anebo je zakopaný pes trochu jinde? Je nemoc jenom ´rozbití´ našeho viditelného těla - a my si jdeme pro pomoc jako s rozbitým autem do servisu: tady to se mi něco, doktore, porouchalo, tak mi to sprav…?! Anebo jsme na tom v Čechách tak bídně proto, že nemoc je nápověda duše každého jedince, že něco dělá špatně a že se nedá pokračovat postaru?A že ono nepokračování se netýká jen ukáznění v triviálních věcech (nebýt líný: pečovat o své tělo, nebýt obézní, nelibovat si v drogách, alkoholu, cigaretách…) ale jako národ jsme vyzýváni k uzdravování na složitější úrovni? Že by Češi měli navíc, nežli co teď ukazujeme? Že by nás nemoc tolik zasáhla právě proto, že to co děláme, už ke zdraví dávno nestačí – a protože to slyšet nechceme a nechceme, ač všichni víme, jak nemocní jsme jako jedinci i celá společnost jako celek?A že jde o onemocnění na první pohled neviditelné - tolerujeme podvody, lži, aroganci, zneužívání funkcí na získání výhod na úkor druhých… hrubosti ve vztazích… a to u druhých i sami u sebe?Že by nás nemoc vyzývala k tomu, abychom snahu lékařů o naše uzdravení podpořili i uzdravováním svého svědomí? Že je to divné? Že se nám to nezdá hlavně proto, že nikdo o žádnou změnu nestojíme? Kdo by na takové blbosti měl teď čas? Nemoc je kouzelná v tom, že ji naše neplechy ani nezajímají ani nedojímají… všem nám to spočítá i s úroky. Text k obrázku: Pyramida nám může znázornit náš vývoj, kdy jdeme odspodu nahoru a čím výš jsme, tím máme lepší výhled, ale pod nohama nemáme tak širokou základnu, jaká byla dole. Čím jsme se svým vývojem výš, tím musíme být ostražitější, nemáme tolik prostoru na ´lumpačení´. A že jako národ nejsme žádní ´troubové´ a nějakou tu výši jsme už dosáhli? ... a mnohé, co teď presentujeme jako dostačující, už nám dávno není dovolené?