´Právo si o sobě rozhodovat má každý´…

…i poslanec Volný, který se opakovaně snaží ve sněmovně být bez roušky. To, že má právo, je věta a) - my nejsme schopni vlézt druhému člověku do myšlenek, ale musíme se přičinit, aby temno nebujelo, ale prosazovaly se 

smysluplnější věci - i když nejsme schopni přehodit výhybku z uvažování, které ho baví... na uvažování z našeho pohledu moudřejší.

A když to nejde, je zbytečné se kvůli tomu zlobit, rozčilovat, trápit.

Ale nezůstaneme u věty a), protože ta platí jen tehdy, pokud by člověk žil sám – třeba na pustém ostrově. Ale pan Volný žije ve společnosti, a tam věta a) bez ´rodné sestry´: BEZ VĚTY b), JE HOLÝ NESMYSL!

A věta b) zní: „Práva jednoho končí tam, kde začínají práva druhého.“

A protože lidí jako je pan Volný je bohužel mezi námi víc, a slušnost a moudrost populace nedosahuje takové výšiny, abychom všichni zvládali autoregulaci svého chování a ostatní svými projevy neotravovali, máme represivní složky: policii, soudy… pokuty, vězení…

A proč lidé jako Volný jsou mezi námi?

Předkládají nám životní učební látku, která se dá shrnout do věty: JAK SI NENECHAT UBLIŽOVAT.

A Volný a jemu podobní se učí opak: JAK DRUHÝM NEUBLIŽOVAT… s čímž ale nemusí začít po celý život…

Čekat na jejich změnu k lepšímu nemá cenu, slušnější lidé je ke změně musí přistrčit! U agresorů nic dobrého nezačíná, agresorům je třeba ´utnout tipec´: vytýčit jim jasné hranice slušného chování a všemi možnými způsoby represivních prvků je donutit, aby pravidla dodržovali.

A udělat je to třeba rychle, razantně - a přitom v klidu.

Rozčilovat se s lumpem, zvyšovat si tím svůj krevní tlak a způsobovat únavu nebo i nemoci, za to nám žádný takový nestojí.

Respektujme, že i on má právo se podle svého rozhodovat a k tomu vězme, že máme povinnost si nenechat ubližovat, takže z toho vyplývá, že v klidu, leč pevně mu nedovolíme, aby ve svých rejdech pokračoval.

A jestli je pro ostudu se na takového poslance dívat - a i na to, že si s ním ve sněmovně neumí poradit? I to patří k současné úrovni nás všech a ještě uplyne hodně vody, nežli budeme moci říci: na vedoucích postech máme fakt skvělé lidi…