Jak se žije s psychopaty aneb člověk – týraný druh

V knize Všichni jsou psychopati jenom já jsem letadlo, o které hovoří Jan Hnízdil, lékař celostní medicíny na You Tube (Největší chorobou je strach) zmiňuje, že společným rysem psychopatů, se kterými se setkal, je...

...narušené rodinné prostředí. Že je možné uvidět psychopatické rysy u někoho, kdo na současného psychopata měl vliv v dětství.

A to už se ke slovu dostávají dva mravenci – jeden vede pohodový život ve společenství, kde je normální fungovat pro dobro celku. Druhý je chudák, který žije mezi psychopaty (mezi těmi, co jsou bezohlední, krutí, nesnášenliví, hrubí, lžou, podvádí - kteří se vysmívají tomu, že by měli žít život jako službu celku ku prospěchu celku.)  

A k tomu k jeho sluchu dolehne od pohodového mravence: "Vidím, jak to máš těžký, mně jen když o tom slyším, se hrůzou ježí tykadla. A prosím tě, můžeš mi říct: Proč sis vybral tak blbý mraveniště?

…že za to nemůžeš? Že určitě došlo k omylu? Že tam vůbec nepatříš, že je to dílo náhody? Prostě buch – a jsi tam? Že nic nebylo před tím, nežli jsi právě v této době právě do toho mraveniště přišel a nic nebude ani potom, prostě jednorázovka, která za moc nestojí?

To ti vyvracet nebudu – kdo věří, že nemá život ve svých rukou, věří na náhodu, se kterou nemá nic společného, cítí se být obětí zlých lidí, zlé doby a neví, že si právě toto vybral, aby pomohl tmu odstranit svým světlem, nežije v duchu věty: ´Neproklínej tmu, ale přinášej světlo, protože Bůh poslal pomoc, Bůh poslal tebe…´ ten si lepší mraveniště nežli to plné psychopatů nezaslouží. A to nejenom teď, ale i napříště."