Fašisti, komunisti, lidi u moci v duchu nadvlády peněz - všechno je to jedna verbež

Vzpomínám na Číňanku z Hongkongu, která mi před lety nevěřila - protože nezažila komunisty. Plánovali jsme cestu do Hongkongu a do Vietnamu - s ní a s jejím manželem (Číňanem z pohraniční oblasti Vietnamu) a s jejich dvěma dětmi. 

Takové plány měli na léto v době, když jsem u nich pobývala v Německu, kde měli restauraci a já jsem u nich pracovala jako au pair. Nakonec se cesta neuskutečnila, ale o změnách v Hongkongu jsme spolu hovořily často.

Nevěřila mi, nebyla schopná si vůbec představit, co by se s jejím rodným městem, až přejde pod komunistickou Čínu, mohlo stát.

Z Hongkongu se svým manželem odešli do Německa: ze svobody do svobody. To, že Hongkong spadne pod komunistickou Čínu – a co to bude znamenat, jsem jí líčila svou nedokonalou němčinou a ona uměla ještě o trochu méně. Jazyková bariéra však nebyla tím, co by vedlo k nepochopení – o teroru totalitního režimu určitě někdy slyšela, ale neuměla si ho - na rozdíl ode mne – představit. Nezažila ho na vlastní kůži.

Nezažila – že by její maminka v 50.letech seděla u rádia a každý večer plakala – to když komunisti hlásili, koho zase popravili.

Nezažila, jak naši komunisti ruku v ruce s komunisty v Rusku (v SSSR) za zády našich lidí v roce 1952 a 1953 tajně připravovali, jak okrást Čechy o jejich úspory. Jak president Zápotocký lhal do rádia těmito slovy: ´Naše měna je pevná a měnová reforma nebude. Všechno to jsou fámy, které šíří třídní nepřátelé…´, aby hned druhý den na to proběhla ´transformace podle socialistického sovětského systému´: padly peníze. Dluhy lidem zůstaly, ale veškerá hotovost jim byla znehodnocena – začalo se platit penězi vytištěnými tajně v Rusku. Moje tchýně vzpomínala, jak peníze utržené z prodeje domu jim po reformě stačily akorát tak na pár pytlíků rýže…

Nezažila rok 1968, kdy nám sem Rusové naveleli vpád vojáků, kdy jim stačila jediná noc a jediný den k zabrání celého našeho území. Ani to, jak se naši lidé křivili – ze strachu i proto, že když chtěli s vlky žíti, snažili se podle jejich noty i výti. Nezažila všechen teror, ponižování, lži, ubližování těm, kteří se v režii Rusů a našich přisluhovačů krčit nechtěli.

Často si na Číňanku z Hongkongu vzpomenu, jestli jí už došlo, co jsem jí tenkrát se smutkem v očích říkala – jak jsem jí popisoval přesně to, co se tam teď děje…

V Německu už svou China Restaurant Jade nemají, nenašli jsme je tam… a když vidím teror na jejím lidu páchaný, vzpomínám na ni – zda si i ona vzpomene, že přesně toto jsem jí - o správě komunistů nad jejím městem - říkala.