Druhořadí lidé u moci, dle slov knížete Šternberga

Nikdo nemáme kouzelný proutek, abychom jedním mávnutím změnili, co se nám nelíbí. Když to nejde, proč se tedy o něco snažit? 

Protože MÁME POVINNOST být světlonoši, těmi, kdo přinášejí do probíhající situace světlo...KDO PODPORUJE DOBRÉ VĚCI: kdo neztrácí naději, vidí věci z nadhledu, kdo si neosobuje právo překřičet druhé, ale ví o síle svého hlasu a pokládá ho vedle hlouposti, lži, zloby jakožto protiváhu, kdy tento hlas zní – a nejenom v době této… nýbrž navěky: nejenom naší generaci, ale i pro ty a kvůli těm, co přijdou po nás... nastupující generaci.

Že nevíme, že nežijeme jenom teď, a že za sebou máme i prožitky daleko těžší, nežli jaké jsou v současnosti na pořadu dne?… Války, ponižování, ztrátu svých nejbližších i života svého… a pořád jde o to samé: MÍT NADHLED - A SVÍTIT... Jak a čím? Každý tím, co umí a na místě, kde právě je.

„Ta naše písnička česká, ta je tak hezká, tak hezká, tak jako na louce kytička, vyrostla ta naše písnička…“ tato píseň Karla Hašlera, písničkáře a herce, se za protektorátu stala téměř hymnou, a ještě k ní měl odvahu přidat a šířit druhou sloku: o tom, že „…je naše země jako šáteček, ale oškubaný…“ A nežli ho v roce 1941 umučili v koncentráku, dodal: „… dech poslední patří jen vám, vy Čechy krásné; ty Praho moje…“

Umíme podobně zasvítit, projevit lásku, úctu…? Umíme neztrácet naději, umíme se v naší době vyznat a PODPOŘIT TO, CO PŘINESE NAŠEMU NÁRODU ZLEPŠENÍ - byť je klima v národě i na celém světě jakékoliv?Víme o své moci: o síle jedince, o této ´kapičce oceánu´ z níž je celý oceán složený - a umíme dobré věci předat i nastupující generaci? Třeba z nich jednou budou ti na vedoucích funkcích, za něž se nebudeme muset stydět.