Dojde k dělení lidstva … a kdo zabere, půjde nahoru, ostatní dolů…

…a ty, pozemský červe, nemůžeš za nikoho udělat vůbec nic. To musí každý za sebe udělat sám. Takováto vize mě před lety přepadla totálně nepřipravenou. Nepřipravenou na to, jak se k tomu postavím.  

 Slova … a ty, pozemský červe,… to byla odpověď na moji otázku, zda nějak můžu pomoci svým dětem, které byly ve věku teenagerů a ´pád kamsi dolů´ nevěštil nic dobrého. Celé to bylo šílené… Ale co s tím? Mám to někomu říkat? Vždyť tomu sama nerozumím… (…událo se to před 23 lety).

V té době jsem už znala část svého poslání, které bylo ´neméně šílené´: předávat informace ku pomoci - o možných pohodových vztazích, o možném životě ve zdraví, o možnosti poznat a plnit si své osobní životní poslání a podílet se na plnění poslání českého národa… Informací jsem k tomu měla celé moře… nejenom několik měsíců od 4 hodin ráno, kdy jsem ´byla buzená´´, abych zapisovala sdělení, ale průběžně celé roky mě ´kdosi´ informuje, jak zde na Zemi lze žít v pohodě.

A co znamená ´kdo zabere´?! A jak se to váže k situaci, kterou prožíváme dnes? A jak se dobereme něčeho lepšího?

Napoví nám citace z knihy M. Morganové ´Poselství od protinožců´ (o jejím setkání s ´Opravdovými lidmi´ - pouštními domorodci v Austrálii):

autorka přemýšlí „…jak daleko lidstvo došlo v určitých směrech, zatímco v jiných se dalo na špatnou cestu…

…že těžko my ´civilizovaní lidé´ např. uvěříme v existenci telepatie (tj. přenos myšlenek na dálku bez použití techniky) a k tomu nás nepřekvapuje, že světem vládne krutost. Připadá nám k nevíře, že domorodci nejsou rasisté, vzájemně si pomáhají, nikdy nelžou, a proto nemají, co skrývat - nebojí se otevřít svou mysl a volně (bez techniky) si vyměňují informace…

… z nerealizování Dobrých věcí jsme jako lidstvo nemocní…

UZDRAVOVÁNÍ: … rozhlédnout se a rozpoznat základní rány, které bychom se měli snažit vyléčit: poraněné mezilidské vztahy, mezery v našem systému hodnot, přebujelé nádory strachu, zatvrzelé mozoly neschopnosti odpouštět, vysílenou Víru…“

A  že ´pád dolů´ nemusí být zlomová situace, ani dnešní pandemie? Co když je to každý okamžik v životě nás všech, kdy si dovolíme zastínit své moudré uvažování strachem, panikou, obavou, nejistotou, kdy ztrácíme víru v sílu Dobra?

A aby skutečně došlo k uzdravení, je třeba vedle pomoci zvnějšku (snahy lékařů) uzdravovat i své myšlenky...

Co když naše větší láskyplnost a pravdivost, je právě to, díky čemuž ´nepadáme dolů´?

Text k obrázku: Odkud k nám přicházejí informace ku pomoci? Z jiné planety obydlené vyspělejšími lidmi? Nebo nás ´jen tak´ napadají? Je úplně jedno, c si o tom myslíme, hlavně pokud chceme být zdraví, musíme vědět, že informace ku pomoci jsou nám k dispozici…