Hrůzný čin masové střelby otřásl českou společností. Vyvstává otázka, jak zamezit tomu, aby se to nestalo znovu v budoucnosti. Omezení zbrojních průkazů, přísnější kontroly či bezpečnostní rámy na veřejných místech?
Možná by trochu pomohly, ale rozhodnutého jedince od takového činu neodradí a nezabrání.
Masová střelba, ke které došlo, je pouze odhaleným vrcholem akceptace násilí ve společnosti. Musíme si uvědomit, že společnost formuje jedince, a z tohoto pohledu nese i odpovědnost za to, co se děje. Nemůžeme říci "šílený střelec", protože tím říkáme "šílená společnost", která takového jedince vychovala.
Problém spočívá v tichém přijetí násilí ve společnosti na mnoha úrovních. Dětské hry jsou plné střelby a zabíjení. Předškolák sedí za počítačem a ve hře likviduje jednoho vojáka za druhým. Navštívíme kino na akční film či thriller, a vraždy jsou součástí zábavy. Dítě se dívá, my se díváme, a neustále jsme tak ovlivňováni. Následně se divíme, proč je šikana na školách, násilí na ulicích a někdy dokonce masová střelba.
Abychom omezili násilí ve společnosti a předešli takovým zoufalým a hrůzným činům, musíme na úrovni společnosti dávat příklad prostřednictvím vzdělávacích programů s poselstvím:
"Chceme-li žít naplněný život jako jednotlivci, musíme posilovat empatii, solidaritu a vzájemnou odpovědnost vůči druhým lidem."
Skutečně se zajímat o druhé lidi, jak jim pomoci, aby se necítili odděleni, ztraceni, aby necítili nenávist, ale aby se cítili prospěšní a důležití pro společnost. Každý by měl mít pocit, že ho společnost potřebuje a on ji. V momentě, kdy někdo na své cestě "upadne", by měl dostat podporu od společnosti, aby nedošlo k žádnému činu zoufalství.
