Každý člověk musí dosáhnout důvod své existence. Pochopit odkud přišel a proč je tady, jedině tak dosáhne naplnění a skutečné štěstí v životě.
Do té doby bude neustále hledat naplnění v materiálních věcech, které dříve nebo později vždy zmizí, tak jak jsme se už každý nesčetněkrát přesvědčili v našich životech.
Nový telefon, auto, oblečení či větší dům, ale i jakékoliv prožitky, ať už dovolená nebo zábava, to vše je dočasné a radost postupně vyprchá. Nepomůže ještě novější telefon ani dražší auto, doba radosti se jen zkrátí a pak přichází opět prázdnota a návrat k otázce se kterou jsme začali "Mám vše, ale nejsem šťastný, proč? Ať souhlasíme, chceme nebo ne, příroda nás pomocí vývoje touhy v nás samotných neúprosně posunuje na další vývojový stupeň člověka, abychom si položili onu zásadní otázku: "Co je smyslem života? A jak ho dosáhnout?"
Na tomto místě je třeba říct, že žádné potěšení v našich materiálních životech nemusíme odmítat a můžeme si vše užít a realizovat, samozřejmě pokud tím neškodíme druhým lidem či přírodě. Zároveň bychom ale měli vědět, že vše materiální okolo nás nám bylo dáno pouze proto, abychom jeho prostřednictvím dosáhli smyslu života. Proto není potřeba věnovat realizaci materiálních věcí více času, než je nezbytně nutné pro zajištění našeho plnohodnotného života.
Bohužel při pohledu na vývoj současné společnosti je tomu přesně naopak. Rozvíjíme a neustále zlepšujeme vše materiální a skutečnému smyslu a cíli života se společnost nevěnuje.
Situace je smutně paradoxní. Pro představu můžeme použít příměr například s dovolenou. Rozhodneme se pro dovolenou u moře, jejíž součástí je cesta letadlem do cílové destinace. Náš cíl, dovolená u moře, je tedy jasný. Po příchodu na letiště se ale nadchneme letištní halou a pohledem na přistávající a odlétající letadla. Zapomeneme na to, proč jsme sem přišli a několik dní trávíme chozením po hale a sledováním letadel. Vlastně se tam máme pěkně, chodíme po obchodech, dobrých restauracích, zdánlivě nám nic nechybí. Po pár dnech zavolají z cestovky, proč jsme nepřiletěli? Naše letadlo jsme propásli, zájezd propadl. Máme samozřejmě možnost opět si koupit nový zájezd, ale musíme zaplatit. Snad se tentokrát nenecháme unést prostředkem jménem letištěm do té míry, že zapomeneme na cíl – dovolenou.
Příběh, jakkoliv se může zdát úsměvný a nereálný, má velkou paralelu s životem. Náš cíl je dosáhnutí zdroje existence, pochopit proč jsme tady, co je cílem života a to zrealizovat. Naše letiště, prostředek pro dosažení cíle, to je náš materiální život. Musíme ho správně využít. Projít letištěm a nasednout včas do letadla. To znamená mít práci, rodinu, bydlení, své zájmy, a hlavně všechno úsilí směřovat k rozkrytí smyslu a cíle života.
Pokud na to zapomeneme, ztratíme se a naše životy budeme věnovat pouze dočasným věcem v materiálním světě. Dostaneme šanci zase v příštím životě. To je ale cesta pomalá a plná zbytečného utrpení, kdy nás příroda postupně tlačí, abychom naplnily to, co ona předem určila.
Pro všechny, kteří nechtějí uváznout na letišti, tu bude brzy další díl.
